Být Lucem Bessonem asi není úplně jednoduché. Je mu přes šedesát, ale jeho režisérské renomé stojí na filmech, které natočil do svých pětatřiceti. Brutální Nikita, Leon, Pátý element nebo Magická hlubina jsou klasiky a bez debat právem, ovšem kolik skutečně dobrých, nebo alespoň zajímavých či úspěšných Bessonových snímků z jednadvacátého století si vybavíte? Lucy, Valerian a Město tisíce planet určitě nejsou provary, osobně mám rád i Mafiánovi, ale doby, kdy se mohl Besson podívat do zrcadla a s vážnou tváří sám sobě tvrdit, že patří mezi režisérskou elitu, jsou už pryč. Pravda, věnoval se spíš psaní scénářů, produkci a snaze udělat z Francie evropský Hollywood a pomohl na svět Kurýrovi, 96 hodinám a spoustě dalších hitů, když bych však řekl, že žije ze své staré slávy, moc bych nepřeháněl. Na druhou stranu kecal bych, kdybych tvrdil, že na jeho nové projekty nejsem zvědavý a DogMan vypadal z trailerů přinejmenším zajímavě. Jenže tím to tak trochu končí. 

DogMan je temné drama, které se točí okolo muže jménem Douglas Munrow, s nímž se život ani trochu nemazlil. Jeho otec ho týral a zavíral do klece se psy, po jedné vyhrocené rodinné hádce skončil na vozíku, ztratil životní lásku a svět jakoby mu bez přestání ukazoval prostředníček. Jeho jedinými přáteli byli psi. A s jejich pomocí občas dělal hodně ošklivé věci, o čemž teď vypráví policejní psycholožce, která potřebuje zjistit, proč musejí v márnici dělat přesčasy a co s tím má společného podivín v ženských šatech na invalidním vozíku a jeho armáda čtyřnohých chlupáčů. 

DogMan: FOTOGALERIE

Při jakékoliv debatě o DogManovi se bohužel nelze vyhnout srovnání s Jokerem. Nechci teď řešit ani zjišťovat, jestli ho Besson viděl před tím, než na své novince začal pracovat, jestli se mu líbil a chtěl si natočit vlastního, jestli jde o náhodu, nebo jestli prostě zkouší opět po francouzsku odkoukávat u Hollywoodu, jako když produkoval svoje malé akčňáky. Ty filmy si jsou v jistých prvcích tak moc podobné, že to nelze přehlížet. V obou jsou hrdinové, které odmítla společnost a oni po chvíli, kdy měli pocit, že se věci obrací k lepšímu, padli na hubu a rozhodli se postavit světu. V každém z nich je hrdina, jenž nutí diváky, aby přemýšleli, jestli k nim cítí odpor, lítost, nebo pochopení. A Douglas i Phoenixův Joker se nakonec rozhodnou odstřihnout prakticky od všeho tradičně společenského a stanou se solitéry, kteří žijí podle svých pravidel, což nakonec vede k násilí. A možná k jistému pochopení. 

Nebudu tu plivat na DogMana kvůli tomu, že je Jokerovi příliš podobný, to by nebylo fér a vlastně mi to ani moc nevadí. Větší problém vidím ve faktu, že Besson, ať už slavnou oscarovou podívanou vykradl, nebo měl prostě jen stejný nápad jako před pár lety Todd Phillips, nezvládá příběh Douglase vyprávět úplně zajímavým způsobem. Zatímco u Jokera většinu času fungovala jistá ambivalence a divák byl nucený přehodnocovat svůj vztah k hlavnímu hrdinovi, tady se jede stylem „in your face“. Douglas je od začátku oběť. Své rodiny, slabošské matky, agresivního otce, okolností, společnosti… prostě všeho. Od první chvíle evidentně nemá šanci uspět, protože proti němu stojí celý svět. Jenže zároveň není úplně snadné fandit mu jako hrdinovi. Jistě, ke konci ho čeká střet s regulérním zlem v podobě gangsterů, ale do té doby s pomocí svých psů páchá zločiny (i když jde jen o krádeže) a sám sebe i diváky přesvědčuje, že to ve skutečnosti není žádný velký problém. 

Bessonovi se nedaří z Douglase, ačkoliv se Caleb Landry Jones hodně snaží, vytvořit hrdinu, kterému byste když už ne fandili, tak alespoň fandit chtěli a ve výsledku je to dost jednoduchá a černobílá postava. Další potíž pak tkví v tom, že režisér nezvládá dotáhnout do konce potenciálně zajímavé motivy, jako třeba vztah hlavního hrdiny ke křesťanství, a jednoduše se dřív nebo později musíte smířit s tím, že Douglas je takový, jaký je, protože na něj byl svět zlý. Což mi přijde lehce laciné. 

Přehrajte si trailer DogMan je nakonec mnohem méně chytrý film, než by asi chtěl být. Na druhou stranu Bessonovi se nedá upřít, že technicky jde pořád o první ligu a že jeho novinka skvěle vypadá. Výborně se tu pracuje s kamerou, akční scény jsou nápadité a celé to uteče až nečekaně rychle. Ale bohužel kvůli celkové plochosti to stejně rychle zmizí i z hlavy. Šestadvacetiletého debutanta bych chválil za to, jak moc se snaží slavnější zdroj vykrádat a jak mu to občas jde a řekl bych, že jsem zvědavý na jeho další snímek. Od více než šedesátiletého režiséra se statusem legendy ale chci víc než jen wannabe Jokera.