Některé filmy vás strhnou svým příběhem a dokonale vysoustruženou dramatickou stavbou. Jiné vás oslní atrakcemi, kdy po boku hrdinů prožíváte něco neskutečného, vidíte dosud neviděné. A pak jsou tu filmy, povětšinou subtilnější povahy, které do vás chtějí hlavně vtlouct nějaký existenciální pocit. Často nepříjemný, leckdy bolestivý, ideálně s přesahem k něčemu hlubšímu v nás, i v celé společnosti. Jak správně tušíte, právě o to se snaží drama Dobrý časy. A daří se mu to.

Americká produkce, která si odbyla úspěšnou premiéru ve Varech a trochu prapodivně a nevyzpytatelně se teď motá po běžných českých kinech, je hodně vzdálená standardní hollywoodské optice. Je to film skličující, nepříjemný, do jisté míry těžko uchopitelný a temný, ale ne v tom prvoplánovém slova smyslu, kdy byste na plátně mohli pozorovat ošklivé lidičky, co dělají jiným ošklivým lidičkám ošklivé věci a vy u toho máte trnout.

Safdieovi tu reprezentují to, co se obvykle nazývá „novým svěžím hlasem“.

Dobrý časy vyvolávají nevlídné pocity u publika primárně svým nasnímáním, které je z většiny řešené na úrovni detailů a polodetailů, v interiérech a s dominancí zářivek a rozcuchaných kštic místních pobudů - což má bolavě tísnivý efekt. Zhnusnělí herci, včetně padlé ikony dívčích pokojíků Roberta Pattinsona, se tu plácají v jednoduché kriminální story o dvou šupácích, co se chtěli ze srabu dostat, ale spadli do ještě větších hoven… a vy se v nich musíte ráchat s nimi, vytrvale v jejich zasmrádlé blízkosti.

Věci, které se kolem nich dějí, jsou často překvapivé a šílené, ale dodávají filmu správně psychedelický rozměr. Je to mrazivá mindfucková hra na schovávanou v dnešním velkoměstě jako nehostinné, tmavé a neútulně hříšné metropoli, v níž neony pro lidi tam dole nesvítí vůbec hezky, ale spíš strašidelně.

Přehrajte si trailer Bratři Safdieovi tak tlačí ve velmi podmanivém a navýsost současném audiovizuálním balení do kin štiplavou sociální sondu, pěkně po svém, aniž by přitom museli tlačit na přehlednou kritickou pilu ve stylu takových Dardennů.

Safdieovi tu reprezentují to, co se obvykle nazývá „novým hlasem“, protože jejich koncepčně přísné, ale rozhodně životem překypující a funkční pojetí sociálního dramatu je velkým osvěžením v současné kinonabídce. Jako ztripovaná socko-variace na GTA vás může oslovit rozhodně důstojněji než všechny řady Výměny manželek s Prostřenem dohromady.