Ve Star Treku je Chris Pine hodně fajn, jinak to ovšem vypadá, že diváky moc zaujmout nedovede. Uvidíme, co s tím za rok udělá Wonder Woman, ale zatím to Pineovi nevyšlo ani s romantickou akcí v Tohle je válka!, ani s pokusem o oživení agenta Jacka Ryana. Muzikál Čarovný les byl sice hit, i když nejspíš ne kvůli němu a rozhodně nešlo o film, kterým by se někdo z herců chtěl chlubit. Teď to zkouší s katastrofickým dobrodružným žánrem a hned na začátek řeknu, že i když to není marné, ani Do posledního dechu z něj nejspíš regulérní hvězdu neudělá.

Do posledního dechu: FOTOGALERIE

Příběh vychází ze skutečné události, která se stala v Nové Anglii v roce 1952. Počasí se tehdy rozhodlo, že se trošku urve ze řetězu, a na moři začalo peklo. Posádka tankeru SS Pendleton pochopila, že jde do tuhého, když se jejich loď zlomila na dvě půlky a byla jen otázka času, než půjde ke dnu. Jejich jedinou nadějí byla pobřežní stráž, bohužel ani ti největší drsňáci se nechtěli vydat na moře, když věděli, že šance na návrat je minimální. Nakonec vyplul mladý kapitán Bernie Webber, jenž s sebou vzal dva nezkušené námořníky a staršího kolegu, který v jeho schopnosti moc nevěřil. Porvat se museli nejen s dvacetimetrovými vlnami a ledovou bouří, ale i s rozbitým rádiem a faktem, že do jejich kocábky se víc než dvacítka námořník z Pendletonu jednoduše nemůže vejít. Teď jim však jde o život. A tyhle detaily se dají řešit později.

Hollywood se rád vydává na moře, kde pak dělá brajgl a taková Dokonalá bouře, Dobrodružství Poseidonu nebo nedávné V srdci moře ukazují, že když je za kamerou šikovný režisér a nešetří se na rozpočtu, vyleze z toho obvykle solidní napínák. Do posledního dechu by jím také rádo bylo, ale nakonec film zůstal tak nějak na půl cesty. Proč? Protože disneyovka.

Craig Gillespie totiž nejspíš dostal za úkol natočit pokud možno efektní a zábavný film s velkými vlnami a obřími akčními scénami, na který můžete vzít rodiče i mladší sourozence. Je to napínavé, ale tak akorát, aby to nebylo děsivé. Akční, ovšem jen do té míry, aby u toho neteklo moc krve. Dramatické, i když pouze tak, aby se ti méně pozorní diváci neztratili v tom, kdo je kdo a proč se chová tak, jak se chová. Do posledního dechu šlape celkem solidně, atmosféru padesátých let (i když trošku filmově-kýčovitých) zvládl Gillespie vykouzlit bez problémů a když dojde na blbnutí malé loďky ve vodním pekle, kouká se na to dobře. Většinu času jsem však měl pocit, jako kdyby mu stál za zády někdo, kdo mu nedovolil pořádně šlápnout na plyn.

Kdo čeká chlapáckou podívanou, jakou nabídly tři starší filmy zmíněné o pár řádku výš, nebo dokonce něco jako Master & Commander: Odvrácená strana světa, ten má smůlu. Do posledního dechu není tak ambiciózní film a chce být jen prostou oslavou hrdinství malého člověka, jenž se dokázal postavit živlům i nedůvěře lidí kolem sebe. To je samozřejmě naprosto v pořádku, nikdo se ale nemůže divit tomu, že se čas od času objeví nuda, když jsou všichni hrdinové zoufale jednorozměrní a průhlední a platí to bohužel i o dušínovském Pineovi. O každém hned víte, co bude zač. Váhající hrdina, neschopný nadřízený, emancipovaná dívka i starší kolega, který se na konci podívá hrdinovi do očí a uznale pokývá hlavou na znamení úcty a respektu. Je to tam. Protože to tam asi být má.

Přehrajte si trailer Do posledního dechu ničím nepřekvapí. A ani snad nechce. Na filmu je vidět, že se do něj investovalo docela hodně peněz a třeba scéna zlomení tankeru nebo snaha přiblížit se k němu s vyloženě směšným člunem vypadají fakt dobře. Ale jakoby sami tvůrci nevěřili, že se na jejich dílo přijde, a tak ho chtěli udělat co možná nejjednodušší, aby si v něm něco našli milovníci akce a velkolepých triků, fandové hluboce lidských příběhů o obyčejných chlapech ochotných udělat ve správnou chvíli správnou věc, i jejich přítelkyně toužící po hrdince, která se nevzdá tváří v tvář tomu největšímu nebezpečí a je připravena vždycky stát po boku své lásky.

Celkově jde o profesionálně odvedenou práci, které však chybí něco, co by ji odlišilo od konkurence a kvůli čemu byste ji chtěli vidět podruhé. Ty dvě hodiny v kině celkem utečou a pokud nehledáte další námořnicko-katastrofickou klasiku, tak vás tahle výprava do bouřícího oceánu asi celkem pobaví. Je to celkem fajn, ale pocitu, že by to mohlo být mnohem lepší, kdyby to dostal do ruky někdo, kdo by byl ochotný jít trošku na dřeň, se asi nezbavíte. Mně se to tedy bohužel nepovedlo.