Když v roce 1997 vtrhla do kin britská komedie The Full Monty neboli Do naha!, nikdo nemohl tušit, že se z nenápadného nízkorozpočtového snímku stane celosvětový hit. Jenže stalo se a celý svět se rázem začal ptát, kdo je to Peter Cattaneo, jehož jméno bylo v titulcích uvedeno coby režisér. Otázka to byla naprosto legitimní – Do naha! byl totiž Cattaneův režijní debut a do té doby neměl s natáčením filmů prakticky žádné zkušenosti. A hned napoprvé se mu podařilo trefit jackpot. Jindy světovým publikem spíše rezervovaně přijímané britské komedie typické svým specifickým humorem rázem dostaly nového krále, co dokázal bodovat napříč kontinenty. V čem spočívá jeho neopakovatelné kouzlo, které nevyprchalo ani po téměř třech dekádách?

Těch důvodů je celá řada. Do naha! totiž představuje ten vzácný případ výjimečné konstelace, kdy se sejde skvěle fungující obsazení (Robert Carlyle, Mark Addy, William Snape, Steve Huison, Tom Wilkinson, Paul Barber a Hugo Speer), trefně napsaný scénář (začínající Simon Beaufoy) a režisér (zmiňovaný Peter Cattaneo), jenž pochopí, co od jednotlivých postav potřebuje, aby výsledný dojem odpovídal jeho představám. A to se Cattaneovi podařilo fantasticky. Tajemství jeho úspěchu přitom nespočívá v ničem jiném než v univerzálnosti a nadčasovosti příběhu jako takového. Starosti s nezaměstnaností celoživotních dříčů, co najednou nemají z čeho platit nájem nebo alimenty, jsou jazykem, kterému rozumí muži po celém světě. A od toho je už jenom krůček k bizarním rozhodnutím, jak takovou svízelnou situaci řešit. Třeba pánským striptýzem.

To by samo o sobě nemuselo být až zas tak nepředstavitelné, když vezmete v potaz všechny ty skupiny, co obráží světová pódia s naolejovanými svalnatci svůdně se vlnícími do rytmů dravé hudby v natřískaných nočních klubech. Jenže taková těla nenajdete u chlapů z dělnické třídy, co celý život dřeli ve slévárně, dokud fabrika nezkrachovala a oni se neocitli ve frontě na pracák. Přesně takový týpek je Gaz v podání Roberta Carlyle. Ten si po Trainspottingu připsal do slibně rozjeté kariéry další nezapomenutelnou roli, přičemž k tomu ani zdaleka nepotřeboval tak maniakální herecký výkon, jaký předvedl v o rok starším kultovním snímku.  Právě naopak. Jeho Gaz je obyčejný chlápek, co udělá všechno, aby sehnal peníze na alimenty a mohl se dál vídat se svým synkem. Bude třeba klidně krást železný šrot. Nebo se svlékne do naha!

Je to právě Guz, kdo uvede do pohybu sněhovou kouli, na kterou se následně začnou nabalovat další a další postavičky britského dělnického panoptika, ovšem bez toho, aby jejich vyobrazení sklouzlo ke zkratkovitosti nebo melodramatické kýčovitosti. Naopak. Jejich životní situace i motivace postavit se na jeviště nočního klubu v rouše Adamově a zkusit své štěstí trochu jiným způsobem jsou naprosto uvěřitelné, navíc zahrané s takovou samozřejmostí, že je radost se na tu partu stárnoucích pupkatých fotříků koukat. Před kamerou to ovšem nijak snadné neměli. Ono se řekne "svléknout se do naha", jenže když stojíte tváří v tvář klubu plnému rozjařených ženských, žádné dosavadní herecké zkušenosti vám příliš nepomohou.

Co ovšem pomohlo, to byl alkohol, jak s odstupem času vzpomínají na citlivé chvilky při zdánlivě nekonečném natáčení závěrečné scény herci i režisér. Alkohol tehdy rozehřál nejen samotné herce, ale dokázal dostat do varu i dámské osazenstvo klubu, narychlo a bez nároku na odměnu sebrané na nedaleké univerzitě. Protože v rozpočtu prostě nebylo dost peněz na řádně placený komparz čítající 800 rozdychtěných ženských. Jedinou odměnou jim tak bylo bláznivé vyvrcholení skvělého filmu, jehož se staly nedílnou součástí. A jsem hluboce přesvědčený, že se v Sheffieldu, kde se děj filmu odehrává, na natáčení dodnes s láskou vzpomíná. 

Film ale nestojí na samotné myšlence pánského striptýzu v bizarním provedení neforemných nemotorů. Procesy, které běží v průběhu celého filmu pod povrchem, se dotýkají celé řady vážných témat. Do naha! tak není žádná bláznivá řachanda, ale hořká satirická komedie plná těžkých motivů, od nezaměstnanosti přes rodičovská práva otců, sebevražedné myšlenky, maskulinitu až po otázku homosexuality, to vše prošpikované tak suchým britským humorem, že tomu prostě nejde odolat. S trochou nadsázky se tak dá říct, že Do naha! je komedií, kde o humor jde až ve druhé řadě.

Úspěch filmu podtrhlo i několik nominací na Oscara a ačkoli se mu nepodařilo v žádné z hlavních kategorií zvítězit (s výjimkou Oscara pro Anne Dudley za filmovou hudbu), dokazuje to, o jaké překvapení se snímek postaral. Následovala adaptace do muzikálové podoby, divadelní hry a v nedávné době i seriálu. Nechci vůbec jednotlivé konverze srovnávat, ale dělá mi radost, že všechny mohly vycházet z předlohy, jejíž originalita a nenucená genialita se nesmazatelně zapsaly do dějin světové kinematografie. Zkuste si na Gaze & spol. vzpomenout, až vám v životě poteče do bot. Třeba to vaše životní trápení bude rázem trochu veselejší.