Nikdy nebudeš dost cool. Nikdy nebudeš dost sexy. Nikdy nebudeš mít dost dobře vypracovaný břicho. A nikdy nebudeš metat na hlavě tak extrovní vývrtky. Na co? Proč? Přeci aby si tě „bratři“ všimli. Na černošskej taneční film zkrátka nemáš. Vzdej to, chlape! Nějak tak by mohl našinec, který není navyklý na houpavou chůzi, drsná gesta a frajerské pohledy, pochopit hlavní myšlenku traileru, jenž se pokouší spojit Coache Cartera s věčnou komerční lákavostí tanečních filmů. Myšlenkově maximálně prostá báchorka o tom, že není nic důležitějšího než „kopat za jeden tým“, je na letmý pohled nesporně atraktivní. Z činnosti nazývané „stomping the yard“ prýští nekontrolovaně stovky kilojoulů energie, až by si nejeden nešika přikovaný 24 hodin denně za počítačem málem s maminkou povyskočil u kuchyňské linky, otočil se na podpatku a s mixérem v ruce trsal od příborníku k rychlovarné konvici. Jenže chybělo by u toho to machrování, holky jako z kalendáře... a neblaze ušmudlaný střih traileru, který posílá všechnu vnitřní dynamiku hluboko pod kytky. Za tak ledabyle vybranou hudbu by se měly rozdávat Mackovy „výchovné záhlavce“, za výsledný efekt rovnou 30 dní na samotce. A přitom trailerový potenciál v přehlídce navoněných lidských schránek, efektně se vlnících do pulzujících beatů, určitě byl. Rozhodně ne jen dvouhvězdičkový.