Ironická hláška „We have Harry Potter at home…“ by v tomhle výjimečném případě nebudila smích a rozpaky. Náš nadpřirozený rej s čarodějkou na koštěti totiž opravdu stojí za to a nebýt natočen ve východním bloku ale v Hollywoodu, stane se nepochybně celosvětovou klasikou. Takhle je jen legendou domácí, ovšem o to živější, skvěle šlapající, v mnoha směrech nestárnoucí.

Tvůrčí dvojice Václav Vorlíček – Miloš Macourek je po zásluze považována za geniální, protože do svých filmů dokázala vtěsnat takovou porci originálních nápadů a fantaskní kreativity, že to jde jen těžko překonat. Zároveň jejich nadpřirozené komedie skvěle šlapaly a zvládly bavit, jak dokonale promyšlenými příběhy, s promakanou dramatickou strukturou, tak i trikovými atrakcemi a uvolněným slovním humorem. I kdybyste je chtěli přirovnat k západním velikánům jako jsou melancholičtější hračičkové Charlie Kaufman, Michel Gondry nebo Spike Jonze, kreativní velikost Vorlíčka s Macourkem byste vystihnout nezvládli. Titáni svého oboru. Bez debat. 

Dívka na koštěti jako předchůdce Arabely, která vizi pohádkového světa mistrně rozpracovala do podoby seriálové legendy a odkojila tak na fantasy hned několik dalších diváckých generací, nabízí asi nejúdernější, nejpůsobivěji zkoncentrovanou esenci jejich tvůrčí výlučnosti. Rozverný příběh půvabné čarodějky se sexy jménem Saxana (ne, to není náhodná souhra písmenek), která chce zůstat ve světě lidí dýl než pouhé dva dny, je perfektně sepsanou fantasy. Dokáže jen na dvou excentrických postavách ilustrovat celý nadpřirozený svět a jeho nekonečný potenciál velmi přímočaře a efektně přetiskovat do komedie se zápolícími výrostky a zmateně čumícími dospěláky.

Už jen sledovat perfektní herecký ansámbl by samo o sobě stačilo, protože jeden zubící se Vladimír Menšík vydá za deset Kozubů. Tady máte navíc všechny ty Libíčky, Filipovské a Zázvorkové i v sebemenších roličkách, díky čemuž je každá dialogová výměna zábavná sama o sobě. A to do nich samozřejmě prostupuje ten vykutálený koktejl náhod, záměn, nečekaných paralel a kouzel, vyšperkovaný trefnou slovní ekvilibristikou. Poradci na hlášky by Dívku na koštěti rozhodně užili jako prvojakostní učební materiál.

Optické triky samozřejmě zestárnou trochu rychleji než slovní hříčky o babském uchu nebo tátovi netopýrovi / králíkovi, ale proti spotřebnímu CGI přeci jen o poznání pomaleji a s příjemnou patinou nostalgie a sympatické naivity. Jinak ovšem tahle feel-good fantasy problémem stárnutí určitě zatěžkána není, protože i po půl století svým tempem, švihem, ale i hravostí a vynalézavostí trumfuje naprostou většinu žánrové konkurence.

Navíc když sledujete, jak se mistr Scorsese zvládne sotva vyžvejknout na ploše dvou set minut a Ridley Scott potřebuje na svého Napoleona čtyři a půl hodiny, aby srozumitelně rozehrál alespoň některé jeho dramatické linie, pak prostě musíte ocenit, čím vším zvládnou Vorlíček s Macourkem pobavit na skromné ploše sedmdesáti minut!

Není divu, že scénář byl na Barrandově okamžitě odklepnut do výroby, protože jde opravdu o špičkové dílo bez jakékoliv hlušiny, s obdivuhodně šlapající story, nečekanými i zábavnými zvraty a i v pouhých pár tazích přesvědčivě vykresleným pohádkovým světem. Vskutku koncentrát virtuózní scenáristiky!

Můžeme tedy po úvodní potterovské paralele dodat i závarečné „We Have Napoleon at home…“ a být i u tohoto konstatování více než hrdí. I když Jan Hrušínský, ať už s Napoleonovou bustou, nebo bez ní, předvádí přeci jen méně soustředěný a urputný výkon než Joaquin Phoenix.