Tvorba Edwarda Zwicka je čistá archeologie. V dnešním Hollywoodu působí jeho filmy jako relikty starých časů. Se svou až tvrdošíjnou snahou vyprávět komplexní epické (a etické) příběhy by Zwick zapadl spíše do doby Johna Hustona, Davida Leana či Williama Wylera. Jistě, nezřídka volí navýsost moderní témata (Pouštní bouře, válka s terorismem, africká mizérie), ale to podání je ryzí oldchool. Klasický Hollywood. Snad jediným současným režisérem, který je ještě schopen něčeho podobného, je Ridley Scott (zejména jeho Království nebeské by se v Zwickově filmografii báječně vyjímalo – včetně vlažného komerčního ohlasu).

Je to o Příběhu. Edward Zwick není tvůrce, který by oslňoval specifickým formálním rukopisem. U Scotta stačí, aby někdo někoho praštil mečem a do záběru prskla hlína a hned víme, s kým máme tu čest. Zwick není filmařem tohoto druhu. Necpe se do popředí a nemá vlastně žádné vizuální trademarky. Vše, co si zapamatujete z Odporu, jsou tu a tam modré filtry, které divákovi vnucují dojem chladu, nevlídného lesního šera a nepohodlí. A přesto je i Odpor „klasický Zwick“. Zřetelně jej definují zvolený námět a způsob, jakým nám je Příběh vyprávěn. Není těžké určit základní prvky, z nichž se tahle „tradiční zwickovština“ skládá: epické vyprávění, značná dávka dobrodružné akce, více či méně snesitelný patos, postavy čelící morálním dilematům, chlapské přátelství (resp. vztah dvou bratrů) a v závěru opětovné spojení rozdělené rodiny.

To všechno Odpor obsahuje. Na jednu stranu to je dobře, protože takhle to máme u Zwicka rádi. Spoléháme na to, že Příběh bude bezchybně fungovat. Očekáváme spletitý děj, našlapanou akci, patos tak akorát na hraně, morální otázky dodávající filmu hloubku a závěrečné shledání (probíhající, jak jinak, za dramatických okolností), které bude dojímavé a poskytne nám po všech těch útrapách hlavních hrdinů silnou katarzi. Vy už asi tušíte, kam směřuji. K předvídatelnosti. Ovšem, i ona je součástí hry. Nevadí, že víte, jak film skončí. Právě naopak – on MUSÍ skončit tak, jak to od něj očekáváte. Protože i toto je součástí oněch velkých Příběhů. V Posledním samurajovi či Krvavém diamantu to fungovalo skvěle. V Odporu bohužel až tak ne.

Není snadné pojmenovat příčinu. Na první pohled kazí dojem z filmu jeho závěr. Ono „shledání v bitvě“ je nepříjemně chladné a prošumí vámi rychleji, než hrdinové bok po boku vykročí vstříc závěrečným titulkům. Scéna samotná je však po formální stránce v pořádku. Ona nevzrušivost závěru je ve skutečnosti způsobena nedostatečnou gradací. Tentokrát v Zwickově Příběhu zkrátka něco skřípe. Zbytečně bychom hledali jeden zásadní problém. Spíš je to tím, že každé ze složek filmu chybí kousek k tomu, aby plně uspokojila diváka.

Ten Příběh tentokrát není až tak silný, jak tomu u Zwicka bývá. Není to rozmáchlé svědectví o hrůzách Afriky ani hořký pohled na konec samurajské éry. Odpor je příběhem skupiny běloruských Židů, kteří se nenechali hodit do jámy s vápnem ani naložit do vlaků směr Osvětim. Sebrali se a utekli do lesů, opatřili si zbraně a rozhodli se nějak dožít vymodleného konce války. V hlubokých hvozdech bojovali, milovali, řešili vzájemné spory, potýkali se s ruskými partyzány, občas utíkali, v zimě hladověli, v létě budovali nové zemljanky. Ne, není to druhý Schindlerův seznam, i když má vzdáleně podobně téma. Je to „pouze“ kronika jedné partyzánské skupiny, ozvláštněná vlastně jen tím, že šlo o Židy. Tedy o ty, kterým i sama historie přisoudila roli „bezbranného stáda, pochodujícího do chřtánů plynových komor“. V tomto případě se ale ze stáda stala smečka. Nejen bránící se, ale dokonce i pomstychtivá, vracející úder. To je samo o sobě poměrně zajímavá zápletka, ale film nejde do hloubky a nestane se opravdu drtivým dramatem. Zwickovština? Ano. Ale přece jen jsme i u něj zvyklí, že pod tím povrchem, po kterém se klouže, něco mocně rezonuje. V tomto případě to chvění téměř neucítíte. Zůstává tak jen příběh o partyzánské brigádě, která zachránila několik desítek životů. V kontextu kinematografie se mi chce zeptat: „No a?“

Druhým problémem jsou nedostatečně vyhraněné postavy a vlažně vyhrocené konflikty. V žádném případě to není chyba hereckých výkonů, Craig tu i se svým minimalismem znatelně přehrává „toho Craiga, co hraje Bonda“ a Liev Schreiber rolí „toho horšího bratra“ dává velké přísliby před Wolverinem, ve kterém bude v podstatě hrát to samé. Jenomže vzájemný spor bratrů Bielských a jeho vývoj až k onomu „závěrečnému plácání po ramenou“ je jen slaboučkým odvarem sžíravého rozkolu mezi bratry Ludlowovými. Odpor není Legenda o vášni. Je to (v této dějové linii) jen Historka o nedorozumění. Není divu, že závěrečná katarze se vlastně vůbec nedostaví.

Po značném komerčním průšvihu s Krvavým diamantem se Zwick tentokrát pokusil o mnoho muziky za málo peněz. Odpor natočil za 32 milionů dolarů, a je to vidět. Pár lidí v kostýmech z almary po prarodičích žije ve srubech v lese, nad kterým poletují počítačová letadla. A nakonec přijede tank. Jak už jsem psal jinde, něco takového by se dalo natočit i u nás s náklady nižšími než rozpočet Tobruku. Samozřejmě to není výtka. V kontextu Zwickovy tvorby to vypadalo jako výzva – bude další z jeho Příběhů fungovat i bez rozmáchlé výpravy? Což o to, nic proti skromným dekoracím, i v kapradí u potoka se může odehrávat napínavé akční drama, ale laciná výprava bohužel jde ruku v ruce s celkovým „Zwickem na půl plynu“. Skoro jako by si režisér řekl, že když to stojí takové „drobné“, tak se vlastně nemusí kdovíjak snažit a soustředit. A když je z Příběhu jen příběh, o to výrazněji si uvědomíte, že se díváte na něco, vedle čeho vypadá i Kapitán Dabač jako učiněný velkofilm.

Abych ale nebudil klamné dojmy. Odpor je možná v kontextu Zwickovy tvorby průměrný, ale i to je v rámci běžné hollywoodské produkce stále velmi slušné skóre. I onen „Zwick na půl plynu“ je stále velmi solidní filmařina. Možná nenadchne, ale rozhodně zaujme. Odpor umí být dějově košatý, postavy nejsou jednorozměrné figurky, nechybí emoce, napětí a akce. Technické řemeslo je naprosto bez výhrad. Rozhodně jde tedy o film, který si nezasloužil skončit až takovým propadem. Klidně mu svými pár dolary přispějte do statistiky.