Exemplární příklad toho, jak člověk dopadne, pokud to přežene s izolací. Henry je vážně zvláštní chlápek a jak práce, tak chování mu na normálnosti rozhodně nepřidávají. Jenže někde v hloubi duše s ním asi každý bude soucítit i přes to, že nám vyzradil zásadní tajemství o Santa Clausovi. Má to holt v hlavě pomotané, kluk jedna ušatá, a trailer se jeho prdlému chování přizpůsobuje. Tu trocha toho smutku a negativismu, tady zas humor, který má od sofistikovaného na míle daleko, a k tomu hudba jak vypůjčená z hracích automatů osmdesátých let. Zní to divně, funguje to překvapivě hladce. Jenže ať se chlapci ve střižně snaží, jak chtějí, ať použijí sebelepší hudební doprovod, pořád to vypadá jako rychlovka, do které někdo zapomněl vložit emoce. Dedication vyhlíží přinejmenším zajímavě, Hladova slova o hereckých výkonech se naplnila, to je ale asi tak všechno. Letos mi zkrátka z podivností stačila Renée a její králíčci.;)