Zlodějííí! Chyťte je... zatracený zlodějííí! Člověk se mazlí se svým dílem a oni přijdou, to nejlepší z něj si vypůjčí, zmrší to a ještě se pod to s velkou pompou podepíšou. A když se pak jejich diváci nad pivkem zamyslí, co za poslední dobu viděli, nezmíní originál, ale horší (leč většinou průbojnější) novou verzi. Hollywood se čím dál tím víc chová jako pupek světa. Stahuje nápady zvenku a zakrývá to dobré, co zpoza hranic přilézá. Navíc si dovoluje na stále novější, i stále významnější kousky. Oldboy sice zůstal u ledu, na remake My Sassy Girl se rychle zapomnělo a výdělečná Karanténa naštěstí přitáhla pozornost i ke španělskému [REC], ale i nové verze hororové pecky Ať vejde ten pravý nebo dánských Bratrů můžou napáchat paseku. Po oscarové Skryté identitě (věčná hanba!) se holt neamerické perly remakují jako o život, což se třeba u drobné konverzační komedie s typicky britským humorem těžko chápe. Horší než smrt umělo rozesmát. Proto z ní černošská komediální crew vytáhla zjevně všechny podstatné scény, nasadila do nich trochu hrubozrnější humor a teď doufá, že přitečou miliony. Chrisi Rockovi jsem úspěch vždycky přál, ale když nechá Petera Dinklage hrát podruhé v životě tu samou roli (wtf roku), vlastně v tom samém filmu, akorát s rozjívenými černošskými tlučhuby kolem sebe, připadá mi, že se blíží konec světa. Tohle prostě není normální. A i když ta zlodějina prospívá kapsám filmařů, kinematografii nikam moc neposune. Diváci by měli říct hlasité „NE“ a zastavit tohle vykrádání. Jenže kolik procent z afroamerické cílovky vidělo nějakou britskou taškařici, he? Ne ne. I kdybych se tu uvztekal, tak se tenhle potenciální hit prostě upeče…
