Když jsem nedávno zlehka ťukl do grindhouseovských variací, nikdo z nás nemohl tušit, že se oficiální distribuční kanály otevřou dokořán a pozvou do svých útrob nejnovější oslavy pokleslosti. Do kin si nečekaně najdou cestu Zabijáci lesbických upírek, skoro pod stromeček mají multiplexy nadělit i sexbomby z Bitch Slap. A ve Varech se s relativním úspěchem předvedl nazi zombie splatter z Norska Dead Snow.

Bohužel i u něj se potenciál spíš marnil než využíval. Lákat se přitom dařilo takřka globálně. Dead Snow se díky své chytlavé synopsi (parta mladých lidí si vyjede na hory a čelí útokům zombieků v esesáckých uniformách), sexy plakátu a chytrým propagačním technikám (viz video výše), procpal na trhy, na které se obvykle neprorvou ani poklady norského zlatého fondu.

Jenže podobně jako u Zabijáků lesbických upírek i tady zůstalo jen u zábavného konceptu, jehož konkrétní realizace spíš roztrpčí. Nazi zombies „kulhají“ jen o třídu míň než zombivci z Choking Hazard – což rozhodně není míněno jako pochvala. Klasickou sestavičku obětí (hezké holky, divný doktor, cinefilní nerd…) se během expozice a dlouhého čekání na první vyhřezlá střeva nedaří vůbec využít. I když tvůrci viditelně pomrkávají a uznale pokyvují na své slavnější vzory, jejich „uvědomělé žánrové variace“ nezaujmou – snad s čestně smrdutou výjimkou sexu v kadiboudě. Jinak schází moment překvapení, chybí neotřelá řešení a schopnost prošlapávat vlastní cestičku. Na šokantní okamžiky, tedy pilíře každého splatteru, během nichž se napětí zlomí v očistný chechtot, dojde až v samotném závěru, kdy se filmaři uvolí machrovat s gore efekty. Trochu pozdě. A stále dost jalově.

Na Dead Snow je až příliš patrné, jak moc tvůrci žerou své velké vzory, ano, Jacksona a Raimiho, aniž by se jim zvládli sami přiblížit (podobný případ jako Terminátor 4). Efektní nástupy nebo stylové střihové sekvence, v nichž se izolepou tejpují krky a startují motorové pily, nezakryjí, že se od splatterových klasik jen okoukává a bere. Mají-li takto obšlehnuté šílenosti obstát i ve výrazně chudší formě jako vrcholný příklad žánrového povyražení, pak je se světem něco v nepořádku. Zombie nácci zaslouží důvtipnější zacházení.