Vždycky, když se nějaký herec postaví za kameru, jsem malinko nervózní. Většina z nich totiž tuhle příležitost bere jako možnost ukázat světu, že se v nich skrývá velký umělec, jemuž by Spielberg, Scott a Tarantino měli čistit boty a chodit do sámošky pro turisťák. Obvykle neskrývá, ale pár výjimek by se našlo. A dnes mezi ně můžeme zařadit i Joela Edgertona.

Dárek: FOTOGALERIE

Australský herec má na kontě už pár scénářů k větším filmům a režíroval i několik kraťasů, takže u Dárku asi tušil, co ho čeká a jak se na to připravil. A neodflákl to. Předem by bylo dobré říct, že tohle není ten debut, který by mířil na Oscary nebo chtěl změnit svět tím, že půjde o srdceryvné drama z Bosny. Dárek je psychologický thriller, nic víc, nic míň. Ale zatraceně dobrý ve všech směrech. Manželé Simon a Robyn se stěhují do L.A., kde Simon vyrůstal a teď tu dostal parádní práci. Koupili dům, začínají plánovat rodinu a nejspíš se můžou těšit na krásnou budoucnost. A pak se objeví Gordo. Simonův spolužák ze školy je možná trošku divný, ale vypadá neškodně a i když by s ním pár asi na dovolenou na Mácháč nejel, nemají to srdce poslat ho do háje, když je nečekaně čas od času navštíví. Alespoň zpočátku. Pak se ovšem ukáže, že Simonova a Gordova minulost skrývá dost nepěkné tajemství. A začne to být ošklivé pro všechny tři.

Možná, že zápletka Dárku vám může připomenout hromadu béčkových thrillerů o magorovi, jenž vleze do soukromí sympatických hrdinů. Dárek tak na první pohled skutečně vypadá, Edgerton jde však ve svém celovečerním debutu o dost dál. Záměrně se vyhýbá lacině děsivým scénám a lekačkám (což neznamená, že u některých scén nebudete svinsky napjatí) a místo toho se zaměřuje na postavy. Postupně odhaluje minulost obou mužů a ukazuje, že i vaši nejbližší, můžou mít tajemství, jakými si se slušní lidé raději nechlubí. Edgerton se umí svým hrdinům dostat do hlavy a v některých momentech si sami nebudete jisti, jestli Robyn, na niž toho začne být malinko moc, blázní, nebo jí jde skutečně o život. V jistých momentech připomíná Dárek Scorseseho Mys hrůzy nebo Rosemary má děťátko. Hranice mezi šílenstvím a realitou je čím dál tím tenčí.

Přehrajte si trailer Dárek je velmi chytře napsaný a zrežírovaný, obejde se bez okoukaného strašení a spíš pomalu buduje velmi nepříjemnou atmosféru. Navíc se časem ukáže, že každý má nějakého kostlivce ve skříni, takže lze jen těžko rozhodnout, kdo tu vlastně má být za padoucha a kdo za oběť. Všechno navíc šlape skvěle i díky výtečným hereckým výkonům. Edgertonův Gordo je polítování hodná postava, ale zároveň z něj budete v každé scéně malinko nervózní a křehká Rebecca Hall do role ženy, které z toho všeho začíná malinko hrabat, sedí naprosto ideálně. Nejvíc však překvapil Jason Bateman. Nehodlám zastírat fakt, že v komediální poloze mi připadá zábavný asi jako čtyřhodinová přednáška o výrobě papírových utěrek, ale dramatická poloha mu sedí. Jeho hrdina je navíc nejvděčnější postava a v Batemanově podání odhalování temnějších odstínů jeho charakteru působí realisticky a především skutečně mrazivě.

Dárek by přeci jen mohl být kratší nebo svižnější a v první polovině by to mohlo šlapat o něco lépe, ale jako debut jde o vynikající práci a i díky komerčnímu úspěchu věřím, že Edgertonovi přihraje pár dalších zajímavých nabídek. Rozhodně rád uvidím něco nového od něj než třeba od Angeliny Jolie.