Kdyby se někdo z vás náhodou ocitnul uprostřed New Yorku v šestašedesátém roce, hlavně si to nerozdávejte s číšníkem, který je podobný Pacinovi a zvládá recitaci Bible pozpátku. Mohl by se vám narodit antikrist. Jasně, není to moc pravděpodobný scénář, ale po Ďáblovu advokátovi si budete při návštěvě tohohle amerického velkoměsta říkat akorát "co kdyby, jistota je jistota". Na New Yorku je vskutku cosi ďábelského a mnozí zapomínají, že bez symbolu americké vyspělosti, plného přerostlých baráků ze skla a oceli, by tahle dnes už skoro-klasika byla sotva poloviční. Jen si všimněte, jak velký důraz klade režisér Taylor Hackford na výšku mrakodrapů, chladné vzezření tamní architektury a anonymitu, kterou velkoměsto poskytuje. Ďáblem by tu mohl být prakticky každý - a naopak každý je v něm o to zranitelnější a méně odolný před zlem.

Skutečný ďábel si ze sedmi hříchů libuje hlavně v ješitnosti, má prsty snad v každém obchodu na naší milované planetě a hodlá ji dřív nebo později ovládnout. Celkem klasická "dábelská zápletka", od Satana v tomhle ohledu moc originality čekat nemůžete. Hackfordovi se ale povedl husarský kousek - příběh o ďáblu a jeho plánech na ovládnutí světa nabalil na zcela realistický thriller z právnického prostředí, který by sám o sobě natrhl řiť většině žánrové konkurence. Obě roviny, tedy jak ta hororová, tak právnická, přitom fungují samy o sobě skvěle a právě to je jedno z mnoha omračujících kouzel Ďáblova advokáta - ten film je inteligentní, hororová zápletka se nemotá jen kolem prchajících teenagerů a sekyr v jejich zátylku. Postavy tu dostávají veliké množství prostoru, takže se člověku rychle dostanou pod kůži i v rámci téhle čitelné metafory o tom, co se může stát, když někdo v zájmu kariéry a vlastního prospěchu zlu ustoupí.

Hlavní hrdina Kevin (v podání Keanu Reevese) vyhrál další proces, a tak si ho najala zámožná newyorská společnost. Přestěhuje se. Zatímco se Kevin postupně nechává pohltit vírem velkoměsta, jeho žena sedí doma na zadku, trpí halucinacemi a podřezává si žíly. Aby toho nebylo málo, Pacinův John Milton ji musí pár okamžiků před absolutním mentálním kolapsem udělat něco velmi nepěkného (aneb nebyl by to Satan, kdyby si neužil pevného těla mladičké Charlize Theron). Když už jsme si celou hlavní trojici tak pěkně vyjmenovali, dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu: k jejich hereckému koncertu. Tohle slovní spojení je používáno až příliš často a bývá přitom málokdy zasloužené, v případě Ďáblova advokáta ale platí o to víc. Keanu Reeves dokazuje, že hrát umí a to zatraceně dobře (jeho proslovy před porotou a finální dilema jsou skvělé), Charlize prokazuje talent už v počátcích své kariéry (nemůžu si pomoct, ale její výstup mi tu přijde působivější než v oscarové Zrůdě) a Al Pacino ... Al Pacino! Ten člověk JE ďábel.

Jeho Milton je jedna z nejpůsobivějších filmových postav vůbec a jakmile se objeví na scéně, krade si ji celou pro sebe. Charlize by vedle něj mohla poskakovat s obnaženým poprsím a Keanu chytat letící kulky jak o život a stejně by zraky diváka zůstaly právě na Pacinovi. Stačí mírný úšklebek, mrknutí, drobný náznak špatného úmyslu a s hrůzou si uvědomíte, že ačkoliv z něj máte strach, vlastně byste pro něj udělali cokoliv. Právě v tom spočívá Satanovo kouzlo. Děsivé.

Hackfordův horor z právnického prostředí, lze-li ho takhle vůbec nazvat a existuje-li vůbec taková kombinace (Jake a Tlusťoch se nepočítají), přitom není kdovíjak výrazně zrežírovaný - staví se tu na strohé účelnosti, na vymazleném scénáři a dokonalých hercích v hlavních rolích. Jistě, útoky démonů jsou skvělé, atmosféra funguje ukázkově a sychravý New York díky tomu působí patřičně odcizeně, ale nebýt Pacina, Reevese a Charlize Theron, stěží bychom na něj vzpomínali jako na jeden z nejzajímavějších mysteriózních titulů posledních let.