Při pohledu na české filmy za posledních pár let už si člověk občas může pomyslet, že období, kdy se na české filmy nedalo koukat, protože vizuálně vypadaly jako předpověď počasí, je pryč. Přišli mladí režiséři, ti zkušenější pochopili, že i ti nejméně nároční diváci mají jistý standard a ti, kteří to pochopit odmítli, zapadli. A je to dobře. Dnes už není nutné koukat na české filmy a potichu si říkat, že i když je to celé vlastně strašně hnusné, tvůrci se určitě moc snažili, a tak na ně budeme hodní. Natočit audiovizuálně zajímavý film v českých podmínkách jednoduše jde, teď je tedy potřeba přijít s dobrými příběhy.

Ambiciózní černá komedie Czech Made Man má právě s tímhle problém, ale k tomu se dostaneme až za chvilku. Začneme trošku optimističtěji. První, co vás na tomhle příběhu českého hňupa, který díky drzosti a vychcanosti dobyl svět, trkne do očí, je právě vizuál. Čtyřiadvacetiletý režisér Tomáš Řehořek v tomhle směru s přehledem nakopává zadky většině českých filmových klasiků a je vidět, že západní vzory a moderní trendy má nastudované perfektně. Už ve svých předchozích filmech naznačil, že u něj nemáme očekávat klasické české spoléhání se na známé ksichty a neurážející ale občas nudnou formu. Czech Made Man je agresivně natočený film, který nezapře inspiraci v gangsterkách Guye Ritchieho. Máme tu výrazné barvy, extrémně rychlé střihy i efektní kamerové jízdy, jež z tohohle kousku dělají opravdu hodně zajímavou podívanou. Docela rád bych viděl, co by Řehořek a kameraman Antonio Riestra udělali, kdyby jim někdo hodil na stůl takových třicet milionů dolarů. Na Czech Made Mana se jednoduše dobře kouká a člověk nemusí v kině litovat peněz za lístek a přemýšlet o tom, že si měl radši počkat, až film přijde do televize. Za technickou stránku věci tedy klobouk dolů. Tohle se povedlo a další film tohohle mladého režiséra začínám osobně vyhlížet už teď.

Bohužel to však celé dolů táhne právě ta nepříliš povedená zápletka. Nejspíš jen pár vyvolených bude vědět, jak moc Czech Made Man vychází ze skutečnosti, ale každopádně by to chtělo trošku rafinovanější příběh. Při sledování filmu se totiž asi jen těžko ubráníte pocitu, že vám někdo opakuje dvacetiminutovou historku, která je až na pár detailů vlastně vždycky stejná, jen se odehrává v jiném prostředí. Jednou Jakub kšeftuje s léky, potom se zakázanými knihami, pak si vyrazí za velkými penězi do Číny a nakonec začne objevovat taje podnikání v internetovém věku. Většinou to celé funguje následovně - Jakub něco objeví, vytěží z toho, co může, pak se to celé nějak zkomplikuje a on zdrhne. A znova. A pak ještě několikrát a pak je konec.

Je to trochu škoda, protože v celém tomhle kolotoči podrazů, šmelin, peněz a útěků není vůbec žádný prostor pro postavy. Samotný Jakub je na plátně prakticky pořád, ale rozhodně se nedá mluvit o tom, že by tenhle hrdina měl nějakou hloubku. On tedy snad ani žádnou mít možná neměl, protože Budař ho prezentuje jako vyčůraného povrchního hajzlíka, který je spíš drzý než chytrý, ale někdo takový může celovečerní film odtáhnout jen velmi obtížně. Vedlejší postavy jsou na tom ještě hůř, protože je jich zaprvé docela hodně a zadruhé jim nikdo nedá možnost prezentovat se jinak než prvoplánově, takže nakonec si je stejně nejspíš hodíte do škatulek typu "Rus, bordelmáma, pěkná Asiatka, ošklivý homosexuál" a podobně. Je to škoda, protože díky tomu, že na postavy se při natáčení tak trochu kašlalo, nemá Czech Made Man vůbec žádný chuťový ocas a v podstatě se omezuje jen na Řehořkovu efektní režii.

S trochou snahy při psaní mohl být z Czech Made Mana chytrý pohled na to, jak se v posledním čtvrtstoletí daly bez velké dřiny vydělat peníze. Absence zajímavých charakterů a velmi jednoduchá zápletka však tlačí hodnocení dolů. Díky svižné režii Tomáše Řehořka a efektnímu vizuálu se v kině nudit nejspíš nebudete, film se vám však z hlavy vykouří po pár minutách. A nebo - což je horší - tam zůstane založený v šuplíku s nápisem "hezké, ale vlastně dost blbé". Pro svůj čtvrtý film by si měl tenhle mladý režisér najít lepší scénář, díky kterému by se z něj mohli konečně všichni diváci posadit na zadek. V Czech Made Manovi se mu to povedlo tak napůl.