Na Cry_Wolfa jsem se docela těšil... mno, to není ten správný výraz... prostě mě začal zajímat po prvním traileru, ve kterém se celkem chytře využíval ICQ (resp. AIM) klient a já skoro doufal, že se zas jednou objeví trochu technokratický horor, ve kterém nebude spotřební elektronika používána jen k vrhání, popř. rovnou k likvidaci postav (na "zlato, seš v televizi" z první Noční můry asi nikdy nezapomenu... já na ty horory neměl koukat v osmi letech ;). Proč ostatně na nezávislém políčku nenatočit film, ve kterém by počítače fungovaly jako počítače a ne jako mikrovlné trouby ignorující veškeré fyzikální zákony?

Mladičký režisér Jeff Wadlow však uvažoval jinak a messengery vytížil jen v trailerech, aby na film nalákal teenagery. Ve snímku samotném je jednou odeslán mail, možná tak dvakrát využit messenger a hlavní hrdina se samozřejmě tváří jako že zrovna přišel z pralesa a všechny tyhle technologie jsou pro něj velkou novinkou. Ve skutečnosti je to tedy student z Anglie, který přišel studovat na americkou školu. Hned u vchodu potkal rusovlásku Dodger a ještě než stihnul okusit tvrdost školních pryčen, zahrál si s novými kamarády hru na Sedmilháře... pravidla nebudu vysvětlovat, snímek jim věnuje pět minut, aby pak hru samotnou odpálkoval během jediné. Na téhle vlně uspěchaného pokrmu ostatně Wadlow surfuje neustále, protože při neopatrné průtrži informací by si divák dal příliš rychle dohromady jeho chatrnou hru na velkou pointu a v těch slabých 90 minutách by už nebylo o čem vyprávět.

Studenti totiž svojí původní hru rozvedou ve chvíli, kdy se dozvědí o brutální vraždě jedné ze studentek. Sepíší fiktivní mail o vraždícím maniakovi a čekají, že to ve škole vzbudí poplach. Nezajímá to skoro nikoho, pomineme-li učitele novinařiny v podání Jon Bon Joviho (!!!), kterému se režísér vší silou snaží dávat zajímavé repliky a pózy, ale Bon Jovi jako by bytostně odmítal diváka zaujmout. Jakmile mu přijdete na jméno (tj. někdo vám potvrdí, že je to OPRAVDU Bon Jovi), přestane vás jeho postava zajímat, bez ohledu na urputnou snahu scenáristů.

A stejné je to i se zbytkem filmu. Herci jsou bezejmenní a příliš nevýrazní na to, abyste se o jejich osudy nějak zajímali. V ději se samozřejmě virtuální zabiják rychle zhmotní a následují vraždy, které jsou ovšem čistě v PG-13 stylu a nic moc z nich neuvidíte. Napětí z toho, že by mohl vraždit někdo z autorů mailu prakticky neexistuje, protože vám žádná z postav nepřiroste k srdci a všechno uhání kupředu tak nějak neomaleně, jako by se už Wadlow nemohl dočkat, až vám bude moc prozradit další dějový zvrat, který byste zaručeně nečekali. To ale neznamená, že se z něj posadíte na zadek. Ve filmu jsou celkem tři pointy (malá, velká a zbytečná), ovšem ani jedna by mě nedonutila se na film podívat znova "jinýma očima". K čertu... ani jedna mě nepřinutila k tomu, abych vůbec přemýšlel nad tím, co se díky ní vlastně mění.

Možná že film dostane trochu jiný náboj, ale šokující závěr (jak pro koho) nijak neospravedlní podprůměrné herecké výkony, mizerně zpracované vraždy a plochost celého snímku. Pokud to někdo nazývá chytrým využitím nízkého rozpočtu, neznámých herců a jiných omezení, budiž mu přáno, ale nazvu ho bláznem, režisérovým příbuzným nebo vlezdoprdelistou. ;) Nemám zapotřebí se u filmu devadesát procent stopáže nudit, aby se mi režisér snažil během posledních deseti vysvětlit, proč musel všechno natočit takhle unyle. Viděl jsem letos i horší horory, ale jen málo zbytečnějších. Ušetřete tu půldruhou hodinku na něco zábavnějšího, jinak vám zbudou u videa jen oči pro pláč. ;) (kdo by nepochopil název filmu ani po zhlédnutí, ať zkusí zapátrat v klasické literatuře)