Spooner

Nebudu si hrát na velkýho chlapáka a řeknu to na rovinu, slza skoro ukápla. Clint Eastwood je totiž fakt borec a i po devasátce, které se dožije tak desetina lidí čtoucí tyto řádky, mu stačí jen nasadit klobouk se svým tradičně nabroušeným výrazem a nekonečné charisma je na světě. A naštěstí evidentně nezůstane jen u něj. Když se totiž po malinko pomalejším začátku rozezní nemsrtelná hudba  Ennia Morriconeho, začne nejen naplno fungovat pouto ústřední dvojice a společně s diváckými emocemi, ale navíc získává člověk hodně velkou naději, že zde opravdu dostaneme jednu z těch špičkových eastwoodovek. Ano, Cry Macho bude nejspíš Gran Torinem na mexický způsob a "torinovský" feeling je tu hodně cítit. To ovšem v tomto případě rozhodně není výtka, ale možná ta nejlepší pozvánka k výslednému filmu.