Critters možná nejsou klasikou v pravém slova smyslu, ale nás co jsme vyrůstali na nepopsaných VHSkách, které domů nosil tajemný strýček Příhoda, zkrátka nepřesvědčíte o nedůležitosti tohohle béčkového hororu. Critters přišli dva roky po Gremlins a nestydatě je vykradli, jenže Stephen Herek si narozdíl od Joea Danteho nebral servítky a měl k dispozici mnohem říznější scénář. Nic proti Gremlinům, ale Chris Columbus je prostě dětský režisér a tak si tam narval mončičáka, který ve finále všechno zachrání. Koho by to v deseti letech zajímalo? Když přiletěli Critters a jeden z nich sežral hejno slepic a jeho stín se zlověstně nafouknul na trojnásobnou délku, schoval jsem se pod postel. Když pak hlavní dětský hrdina utíkal před touhle zrůdičkou pro kolo, skoro jsem nedýchal. Critters neměli slitování, jakmile viděli nějakého človíčka, prostě ho sežrali. Proč taky ne. Druhým šokem pro mě byli vesmírní lovci, kteří přišli ten meziplanetární šmejd uklidit. Neměli žádný ksichty! Prostě přišli do baru, s vizáží T1000, kterému zrovna někdo rozmáznul hlavu pánvičkou, podívali se na televizi a jeden z nich se proměnil v rockovou hvězdu. Geniální. A jejich metoda likvidace nepřítele? Naběhnout do místnosti, přiškvařit ukazováček ke spoušti a rozsekat to všechno na pidikousíčky. Tak MOC jsem chtěl být jako oni.

Ale nemyslete si, že si to Critters nechali líbit. Hráli s lovcema na babu a když jich bylo tak akorát, chytili se za pazoury a projížděli sem a tam městečkem, což je scéna na kterou nezapomene nikdo, kdo jí viděl. Obrovská ječící a chlupatá koule, rozežírající všechno co jí přijde do cesty. Někde kolem tohoto textu pobíhá tuna nostalgie, ale věřte, že už v jedenácti letech jsem uměl poznat dobře a špatně nastavovanou kaši. Druzí Critters ještě ušli, ale trojka a hlavně čtyřka už by zasloužily expresní kremaci. Jednička ale napořád zůstane na špici hororového subžánru "příšerky z vesmíru" a Gremlins jí nedosáhnou ani na horní lem ponožek.