Před začátkem psaní této recenze jsem přemýšlel, kdy vlastně naposledy z Hollywoodu dorazila úspěšná a zároveň povedená komediální pecka, kterou by si chtěl člověk pouštět opakovaně a stala se i tak trochu klasikou. A vyšlo mi z toho, že posledním takovým kouskem bylo možná před šesti lety 22 Jump Street. A to je hodně smutná bilance. Aspoň, že ty poctivé nenáročné jednohubky se ještě jednou za čas urodí. A specialistou na ně se evidentně stává režisér Michael Dowse, jenž má na kontě loňskou fajnovou Spolujízdu či příjemné hokejové Goon. Jeho novinka Coffee & Kareem od Netflixu ovšem nemá zrovna nejlepší startovací pozici. A celkově je to s ní dost komplikované.

Trailer na tuhle šílenost totiž nedávno vyděsil docela dost lidí a na snímek popravdě zrovna moc nenalákal. Ostatně, když postavíte svou buddy movie na parťáctví ne zrovna bystrého policajta s otravným, a v jednom kuse sprostým, 12letým klukem, je hranice mezi trapnou a nahláškovanou podívanou tenká tak nějak automaticky. A příběh poldy Coffeeho, jenž musí spolupracovat se synem své přítelkyně v očištění svého jména a odhalení zkorumpovaných kolegů, se na té hraně pohybuje možná až příliš riskantně. Popravdě budu úplně chápat všechny, kteří snímek odstřelí jako až příliš uřvanou a afektovanou blbost. Mně ovšem tahle blbina, nejspíš i díky naprosto minimálnímu očekávání po traileru, vlastně docela sedla.

Michael Dowse tu v podstatě pokračuje ve svém komediálním stylu ze Spolujízdy. Také zde nás čeká opravdu svižné tempo, během něhož se příběh ani postavy ani na chvilku nezastaví a scénář do nás musí dávkovat aspoň jednu hlášku či šílenou scénu za sekundu. To má za následek samozřejmě fakt, že humor zde funguje na bázi „hit or miss“ a ve výsledku je to v souboji povedených vtípků s těmi střílejícími totálně mimo tak 50:50. Jenže právě díky extrémnímu tempu, příjemné krátké stopáži a celkově šílené atmosféře, díky níž se film nebere vůbec vážně, divák většinu těch nefungujících momentů neřeší a celé to uteče jak voda. Jen poslední třetina už byla i na můj vkus až příliš afektovaná.

Spolujízda však byla pohodovější a správně odpočinkovou podívanou zejména díky hezky sehrané ústřední dvojici. Jenže Coffee & Kareem nemá vtipného hromotluka Davea Bautistu ani čím dál lepšího Kumaila Nanjianiho, ale bohužel jen celkem sympatického Eda Helmse z Pařby ve Vegas a opravdu otravné děcko Terrence Littlea Gardenhigha. A zde se dostáváme asi k největšímu problému, jenž budou diváci s filmem mít. Vždy mě tak trochu fascinoval nešvar komedií cpát do hlavních rolí postavy extrémně nesnesitelných a rozmazlených dětí a myslet si, že jejich neustálé odmlouvání a remcání bude vtipné. 

Ne, většinou to vážně není ani trochu zábavné a postava Kareema je toho zářným příkladem. Tvůrcům se sice i z této postavy podařilo vytěžit nějakou tu hlášku a ke konci už to mezi Terrencem a Edem Helmsem jakž takž funguje (nebo jsem si na jeho otravnost už prostě jen zvyknul), i přesto bude právě 12letý sprosťák důvodem, proč mnoha lidem film vůbec nesedne. A já jim to asi tolik vyčítat ani nemůžu. I když Kareemova matka v podání Taraji P. Henson je ještě aspoň o level otravnější.

Přehrajte si trailer Recenzovat Coffee & Kareem je vlastně dosti ošemetná práce. Netflixovská komedie se dá totiž velmi snadno odstřelit. Pokud vás ale chytne v té správně náladě, dokážete si ji i docela užít. I přes řadu rozpačitých momentů a jednoho otravného kluka totiž nabízí i několik opravdu povedených gagů a vděčných vedlejších postaviček. Betty Gilpin má v poslední době solidní formu a sestava gangsterů také obstojně pobaví. Ne, ani tady jsme se vytouženého komediálního klenotu nedočkali a čekání na nahláškovanou pecku stále pokračuje. Jako svižná nenáročná oddychovka však Coffee s Kareemem svůj účel jakž takž splní.