Celou cestu z kina jsem si opakoval, že tenhle film je pro holky a že jde vlastně o variaci na Stmívání, akorát místo upířího náboženství se tu vyučuje osudové propletení duší. Nicholas Sparks, čtenářky prominou, je v mých očích na stejném levelu jako chrliči young adult sérií, akorát vznosně cílí na matky čtenářek Stmívání. Není to žádná novota, ale Hollywood se Sparkse chytil a dělá z něj frančízu pomocí levných romantických komedií, které musí hlavně přinést profit a promáčené kapesníčky. Co s láskou (originální Best of Me dává větší smysl a v závěru má dokonce až osudový rozměr) je jen další produkt pásové výroby. Po recenzi Safe Haven už bych si další hejt mohl odpustit, ale mám docela rád Jamese Marsdena, a tak jsem byl zvědavý, jestli se náhodou přes tuhle romantickou šmíru nevyškrábe zpátky. Všem doporučuji Interstate 60 jako ukázku filmu, který lze natočit ve velkém stylu za malé peníze. A Marsden je v něm skvělý. To jsme ale přeběhli do jiné pohádky.

Film je příběhem Dawsona a Amandy. Amanda pochází z bohaté rodiny a chce být právničkou, která zachraňuje světový mír. Dawson je černou ovcí typické white trash rodiny (film se odehrává v Louisianě), která dealuje drogy, pase ovce, krávy a prostitutky a řemeslo se v ní tzv. dědí. Dawson je tak trochu zakřiknutý, ale urostlý mládenec, co to umí s auty, ale nikoliv s děvčaty. Amanda se do něj zakouká a poměrně aktivně ho začne balit. Zbytek je, jak se říká, historie, ale Sparksův námět ji odhaluje postupně, protože k sobě opatrně přitahuje dvě časové linie. Amandu a Dawsona z roku 1994 a tentýž pár z roku 2014. Jednotícím prvkem je postava dobráckého děduly, u něhož Dawson po útěku z domova přespává, a který dá ty dva tak nějak dohromady i posmrtně, když se sejdou u vypořádání jeho závěti. Amanda je v tu chvíli nešťastně vdaná a Dawson, který se podruhé narodil po vážné nehodě, tak nějak celý nadržený něco udělat s šancí, kterou mu ten nahoře nabídnul.

Kromě toho se samozřejmě odehrává celá řada dalších věcí, protože Sparks čtenáře/diváka zahlcuje romantickými highlighty. Celé dvě hodiny máte pocit, že sledujete romantické klišé vyrobené z koncentrátu. Běžné, ze života odpozorované situace, tu vlastně neexistují - všechno je to kýč protkaný sametovými voice-overy, houpačkami čechrajícími podzimní listí, procházkami v rozkvetlých zahradách a sezením na komínech či vodních věžích. Jakmile uvidíte Marsdena coby fachmana na ropné plošině, kterak si ve chvílích volna pročítá knížky od Stephena Hawkinga, začnete se smát. Jenže Sparks podobně připitomělými zkratkami tapetuje celý film. Kdykoliv se děje postavám něco zlého, tak samozřejmě prší. Kdykoliv začne foukat vítr, je to předzvěst pořádného průšvihu. Sparks jako by se inspiroval holmesovským "nejjednodušší bývá obvykle správné" a sepsal spláchnutelnou banalitku. A režisér Michael Hoffman (Báječný den) ji pouze opatřil nemastnými neslanými ilustracemi, které jsou tak instagramově romantické, že se půjdete nahoru do kabiny zeptat, jestli nezapomněli utřít vazelínu z promítačky.

Všechny tyhle výtky jsou samozřejmě naprosto mimo rozlišovací schopnosti cílové skupiny, ale jedné věci si pravděpodobně všimnou i ony. Mladý a starý pár si navzájem vůbec nejsou podobní. U něžnější polovičky by se to dalo ještě prominout, ale mladý habán Luke Bracey by do Marsdena nemohl zmorfovat ani za pomoci experimentu s gamma zářením. A vlastně si ho nedokážu představit ani jako předobraz původně obsazeného Paula Walkera. Tady to neustálé flashbackování trochu skřípe, nehledě na to, že onu pověstnou chemii budete těžko dolovat. U zkušenějších herců to funguje lépe, ale tam se zas musíte popasovat s morálním přešlapem, který je zjevně podle Sparkse chvilku v pořádku, aby ho o pár minut později doslova učinil smrtelným hříchem. Divačky a kapesníčky se s tím posléze musejí vyrovnat vlastnoručně. Já se posledních patnáct minut už spíš smál, protože veletoč zvratů div nepřipomínal nechvalně proslulé Date Movie.

Nechci to doporučovat jako odpočinkovou vatu na nedělní večer. To bychom si lhali do kapsy. Je to prostě šmíra, kterou filmová adaptace nedokázala pozvednout. S lepším režisérem a lepším obsazením by se snad daly záplatovat Sparksovy zlozvyky, ale takhle je z toho jen věrná obkreslovačka předlohy, které by měla nějaká indie/neindie romantika co nejdřív rozhodit sandál. To abychom nezapomněli, že řemeslo se dá dělat i jinak než jen ze setrvačnosti.