Točit v roce 2025 černobílý film je ultimátní honipéřina, ale kritici nové adaptaci románu Alberta Camuse dávají až neuvěřitelně dobré vysvědčení… takže o ní holt psát musíme. Pro francouzskou kulturu klíčový a i po více než 80 letech stále čtený Cizinec dostává v podání režiséra Françoise Ozona chytlavý tvar, který si bere z Nové vlny, noiru i vycíděného reklamního stylu dneška. Pomalu plynoucí obrazy nutí zpomalit a přeladit vnímání. A jde to jednodušeji, než by člověk s ohledem na předlohu čekal. Velká existenciální témata, která ji proslavila (odcizení, střet se společností, smrt a autenticita, odmítnutí iluzí), dávkuje trailer v naprosto stravitelných porcích a posouvá těžiště od intelektuálního ke smyslovému a estetickému zážitku. Životní prázdnota se holt u vody a v objetí sličné krasavice snáší podstatně snadněji. Většině návštěvníků kin zřejmě bude chybět rychlejší a jasnější tah, své věrné si ale tahle artovka určitě najde.