Dříve než začal Ron Howard experimentovat s příčesky Toma Hankse, prošel mu pod rukama kromě jiných hollywoodských velikánů dvakrát i Russell Crowe. Zatímco podruhé (Těžká váha) už to byla taková ta obyčejná sázka na jistotu, která možná zabere u slovutné Akademie rozdávající zlaté plešouny, poprvé to bylo úplně to samé ;). Jen téma byla zvoleno z vážnějších a ne tolik očividně populisticky, aby střední třída mohla mrštit klobouky vstříc nebeské klenbě.

Hrdina Čisté duše to má v hlavě naprosto srovnané, ale vlastně ani trochu. Hranici na kontrastu mezi duševní nemocí a dokonalým vnímáním fyzikálních souvislostí mu pomáhá najít – jak jinak – žena. Žena, která s ním projde peklem a žena, která ho neopustí, i kdyby se dočista zbláznil (moment, nestalo se to?). O věčné lásce je tenhle film ale až v druhém plánu. V tom prvním totiž rozehrává životné životopisné drama, které se vymyká škatulkám a dokáže být opravdu dramatické a ne jen rutinně popisné, jak jsme z poslední doby zvyklí. Dramaturgická osvěta oživuje obyčejný příběh o jednom pomateném bláznovi do vize bující životem a kypícím barvami. A Ron Howard, jinak patriot za každou cenu a chlapík, co se bojí experimentů a raději se drží při zemi, obléká tuhle vizi do experimentálního špionsky-demagogického kabátu, jehož hlavním leitmotivem budiž snaha být dobrým člověkem.

Zní to jednoduše až plytce, ale dvě herecká esa v rukávu, které Howard rázem vhazuje do hry, se o tenhle příběh starají s láskou téměř mateřskou. Crowe je ve své poloze příjemně civilní (proto diváka získá), přesto nepřístupný (proto diváka dráždí), Jennifer Connelly pak tvoří zdatného sparingpartnera a téměř dokonalý protiklad, který musí být přitažen. Howardova fascinace postavou Johna Nashe vyvěrává s Croweovou hereckou představou v dokonalou řemeslnou symbiózu, která diváka přijme do svých řad a nevtíravým způsobem předá sérii jednoduchých sdělení: v jednoduchosti je krása, ve složitosti je krása. V jednoduchosti črtání souhvězdí na nebeskou klenbu, ve složitosti vztahu, kterého si člověk váží o to víc, čím širší mantinely v něm překonává a překoná.

Čistá duše zůstane nezapomenuta ne proto, že si odnesla z oscarového klání hned čtyři cenné trofeje. Zůstane ve filmové síni slávy jako příkladné životopisné drama, které věci umí zlidštit a přitom zůstat neschematické, vážné, krásné a hlavně osobité. Těžko v hlavním proudu hledat životopisný film, který tak zdatně odolává zubu času. Kdo si dneska vzpomene třeba na Raye (Charlese), personu mnohonásobně známější?