Už jste někdy byli na návštěvě v jaderné elektrárně? Jestli ne a toužíte po tom, měli byste to určitě stihnout dřív, než uvidíte Čínský syndrom. Tohle slovní spojení znamená situaci, kdy se jádro elektrárny rozžhaví na takovou teplotu, že by se mohlo Zemí samovolně provrtat až do Číny. Což je ale samozřejmě hloupost, nejen proto, že ho v tom vždycky zastaví spodní vody, které způsobí jeho explozi a následné zamoření širého okolí radiací…

Tolik k názvu thrilleru z roku 1979, který se točí právě kolem tohohle potenciálně velmi nebezpečného scénáře, o němž se mlčí, jak jen to jde. A co přesně dělá ve V.I.M.? Inu, do bezpečnosti jaderných elektráren dloubalo v minulém století hned několik filmů, žádnému se to ale nepodařilo tak dobře jako Čínskému syndromu. Nejde totiž o klasický hollywoodský příběh s hrdinou, který zastavuje katastrofy díky svým ocelovým svalům a charismatickému pohledu, nýbrž o poměrně realistické drama, jež energetické koncerny nemají moc v lásce.

V centru jeho dění je filmařský štáb, který se ocitne ve špatnou dobu na špatném místě, a rozvíří tak řetězec událostí kolem malé nehody ve velké elektrárně. V té všechno neběží zdaleka tak pohodově, jak se všichni snaží tvrdit, pokud by ale někdo chtěl s takovými informacemi prudit v televizi, nemůže čekat nikterak šetrné zacházení. Jedna odvážnější reportérka a ještě odvážnější kameraman nicméně nehodlají tenhle drobný problém s možným jaderným nebezpečím jen tak zamést pod stůl, což má odpovídající následky.

Ještě pořád dobře vypadající Jane Fonda a zatím nepříliš slavný Michael Douglas si přišli na konci sedmdesátek potrénovat svoje herecké schopnosti do napínavé podívané s velkými ambicemi. Přes veškerou snahu je sice válcuje Jack Lemmon v roli šéfa kontrolního střediska elektrárny, který musí dělat hodně těžká rozhodnutí, tohle špičkové trio ale není zdaleka jediným důvodem, proč byste měli Čínský syndrom vidět. Nejde v něm totiž jen o ukázování prstem na zlé pány, kteří můžou kdykoliv poslat k čertu půl menšího státu. Je to v první řadě ukázka perfektní nevtíravé filmařiny, která zároveň zpracovává i stále aktuální téma novinářské etiky. A dobře ukazuje hlavně pokroucenou lidskou povahu, kvůli které se běžně riskují životy tisíců lidí - buď v zájmu peněz, nebo zkrátka ze strachu říct pravdu nahlas.

Režisér James Bridges tlačil na svoji co nejrealističtější vizi filmu tak důsledně, že se z něj dokonce rozhodl odstranit veškerou hudbu (krom úvodní písně neslyšíme nic, co by neslyšeli i hrdinové), a zatraceně se to vyplatilo. Čínský syndrom je i díky tomu chytrý a nervy drásající napínák, na jaký už by si dnes asi nikdo netroufnul, a váže se k němu i jedna menší historka, která z něj v době vzniku udělala ještě intenzivnější podívanou.

Dvanáct dní po jeho premiéře se totiž odehrála největší nukleární katastrofa v historii USA, když z jedné pensylvánské elektrárny unikla dodnes nespecifikovaná dávka radiace. Národ tak „Three Mile Island Incident“ zasáhl o dost víc, než by tomu asi bylo jinak, a šlo o jeden z vzácných případů, kdy se film takhle potkal s nebezpečím, na které upozorňoval. Nebo, jak padlo pár dní poté v jedné talk show s Michaelem Douglasem… to byla sakra dobrá práce PR manažera.