Když se mluví o nejlepších filmech Leonarda DiCapria, Toma Hankse a Stevena Spielberga, jen málokdy bývá řeč o Chyť mě, když to dokážeš. Není to Revenant, Forrest Gump ani Schindlerův seznam, takže by to asi nikoho překvapit nemělo. Stejně tak by ale nikoho nemělo překvapit, že když se tahle pecka připomene, člověku se rozzáří oči nadšením a má chuť si ji co nejdřív pustit. 

Mám rád, když se velcí režiséři a respektovaní herci jednou za čas sejdou a prostě se baví. Jako třeba George Clooney a jeho banda v Dannyho parťácích nebo dejme tomu Newman, Redford a George Roy Hill u Podrazu. Ne vždycky je potřeba točit umění, posouvat kinematografii o kus dál a snažit se o „něco víc“. Chyť mě, když to dokážeš patří přesně mezi takové filmy. Bezchybně natočené, skvěle napsané, brilantně zahrané a v první řadě zábavné. A ne, fakt to teď nemyslím tak, že by to mělo být méně hodnotné. 

On se totiž u tohohle příběhu o podvodníkovi a padělateli, kterému šla po krku celá FBI, aniž by tušila, že jde ve skutečnosti skoro ještě o děcko, každý zatraceně snažil. Spielbergovi se povedlo vytvořit skvělá šedesátá léta. Ne ta opravdová, ale lehce naivní, prozářená sluncem, usměvavými letuškami a dobráky na stranách těch hodných i těch lumpů. Ameriku jako z obrazů Normana Rockwella, kde je všechno vždycky krásné a možnosti nekonečné. A jen velmi nenápadně tu bují cosi, co tuhle pohodu může narušit. Třeba rozvod rodičů hlavního hrdiny toužícího po lásce matky i po pozornosti okolí, kvůli čemuž se vrhne na dráhu zločinu. Ale takovým způsobem, že mu vlastně budete držet palce. 

Frank Abagnale je padělatel a ti, které obírá, buď reálně o moc nepřijdou, nebo vám jich zase až tak moc líto není. Komu Frank ublíží tím, že se vydává za pilota nebo advokáta? Není to vrah ani násilník, jen hrající si mladík, jenž se svými činy tak trochu snaží o to, aby si ho svět všiml. Nebo alespoň agent Carl, který mu jde sice po krku, ale zároveň mu do jisté míry supluje tátu. A Frank si užívá, že ho může vytáčet. 

DiCaprio tu jako sympatický podfukář vyloženě září a přiznám se, že právě tady se u mě definitivně dostal ze škatulky hezouna z Titanicu mezi herce, které je nutné brát vážně. Hanksův agent FBI mu víc než zdatně sekunduje a drží s nimi krok i Christopher Walken v roli, jaká pro něj není ani trochu typická. A začínající Jennifer Garner nebo Amy Adams taky potěší. 

Nejdůležitější však je, že Chyť mě, když to dokážeš, je i po více než dvaceti letech sympaticky lehkonohá zábava. Dovede strhnout díky své okouzlující atmosféře, dokonale sympatickým hrdinům a perfektně vybalancovanému humoru a nadhledu s dramatickými scénami. Frank Abagnale je frajer. I když pořád trošku šmejd. Jenže takový, jemuž možná nebudete přát happy end, ale ani vězení, spíš nějaké to decentní klepnutí přes prsty, protože za svou zločineckou kariéru si ho zaslouží. Jenže to, co během ní zvládl, si zároveň zaslouží i přinejmenším uznalé pokývání hlavou. A trošku té závisti, protože ta jízda byla pro něj, jeho protivníka i diváky v roce 2002 neskutečně zábavná. A zůstává jí dodnes. 

Spielberg, Hanks a DiCaprio hodili velké ambice za hlavu a natočili pohodový podfukářský film. Takový, jaký si člověk velmi rád přidá do kategorie „tohle můžu vidět kdykoliv.“ Vlastně mě moc nenapadá, co by mělo být pro filmaře větší pochvalou.