Chorus Line je bezpochyby v Top 10 nejlepších muzikálů, které kdy spatřily světlo promítačky. A pokud máte rádi filmy, kde ze sebe mladá pružná těla obou pohlaví vydávají při moderních tanečních kreacích maximum, jistě nebudete zklamáni. Oko diváka potěší jak choreografie "masových scén," tak výstupy individuálních tanečníků, byť jsou navlečeni v opravdu bizarních úborech s nátepníky, kamaších a často v botách s vysokými podpatky. O bobtnajících účesech je zbytečné mluvit. Celý film je v podstatě jedna dlouhá taneční scéna s několika intermezzy na trochu toho povídání a tenkou nitku příběhu, který je v první půli spíše druhořadý. Když se ta taneční cháska dá do pohybu, nedokážete se té krásy, ladnosti a elegance nabažit a příběh vám leckdy ani nechybí . A možná vás napadne myšlenka, že byste něco takového chtěli vyzkoušet taky. Nebo to mávnutím kouzelného proutku umět. Jenže jak víme z dalšího brilantního filmu o tanci – All That Jazz od Boba Fosseho – talent je jedna věc, úspěch druhá. První předpoklad je nadání, které bez dalšího úsilí nikam nevede. Čeká vás pálení v lýtkách, bolest v čéškách, pot, sebeodříkání, málo volného času a pokud neprorazíte, tak i nulové peníze a nepříjemný výhled na stáří. Stojí vám to za to? Netoužíte náhodou po ničem jiném? Co když nebudete mít štěstí a ve správné chvíli na správném místě se na vás nepodívá někdo, kdo by vás mohl posunout dál? Komu by se na konkurzu chtělo uvažovat o širších aspektech jednoho rozhodnutí? A vidíte, právě Richardu Attenboroughovi. Ten se z popisu jednodenního konkurzu kdesi na Broadwayi stále více posouvá k metafoře lidské aktivity či obecně života. Hlavní postava Zach sedí ve tmě hlediště, odtržen od pódia několika řadami sedaček a ostrým bodovým světlem a přes mikrofon odosobněně klade nepříjemné otázky na tělo. Přičemž čas od času lze zaslechnout až božsky svrchovaný tón, který soudí, určuje a vede ke sebezpytování nejhlubších motivů toho, proč vlastně tanečníci přišli. Ti, co projdou sítem a vydrží, se na několik prchavých okamžiků dostanou do světla reflektorů, ostatní zmizí v propadlišti. Kruté? Možná. Pravdivé? Určitě. Chorus Line i po více než 20 letech působí velmi přehledně, úsporně a konec konců i svěže sexy (viz dívka na obrázku). Pokud jste ho ještě neviděli, neváhejte, odnesete si minimálně prožitek krásy z dokonale vysoustruženého pohybu.

P.S. A na mnohých místech je to přirozeně hodně gay, ale tak už to ve filmech se zarostlými a zpocenými mužskými plecky chodí. Doufám, že se tu nespustí na MZ tolik oblíbený gaychat.:)