Ano, už tu zase máme ono tradiční období, v němž se to hemží novými vánočními filmy, které se pokouší vybojovat si své místo vedle zajetých svátečních klasik a neupadnout do další zasněžené sezóny v zapomnění. V poslední dekádě ovšem tyto pokusy končí většinou neslavně a v lepším případě se stanou jen nutnou televizní výplní při čekání na další reprízu Sám doma. Netflix už ovšem jeden parádní vánoční kousek ze své dílny vyprodukoval a osobně se celkem těším, až si skvělý animák Klaus letos pustím. Tentokrát streamovací gigant získal od Britů k distribuci jejich ambiciózní pohádku Chlapec, kterému říkají Vánoce, s níž chtěli na ostrovech zase jednou vytvořit velkolepou rodinnou podívanou. Tady se ale další adventní klasika opravdu nezrodila.

Stará žena s tváří Maggie Smith se tu před Štědrým dnem rozhodne dětem, které ani ty svátky moc slavit nechtěly, vyprávět klasický vánoční příběh. Příběh o malém Nicolasovi, jenž žije sám se svým otcem v zasněžených lesích a má myš, kterou chce naučit mluvit. Tatínek však jednoho dne zmizí s ostatními muži na příkaz krále hledat novou naději do jejich ztraceného království. Nicolase tak dostane na starosti zlá teta Carlotta, jež dělá dětskému hrdinovi ze života peklo. Když proto kluk zjistí, že jeho otec vyrazil na sever do bájného města elfů, o němž mu bylo často vyprávěno, rozhodne se vydat za ním. A později přijde na to, že ono kouzelné místo není momentálně tak šťastné a veselé, jak si myslel.

Ano, dostáváme tak mladé počátky Santy Clause a tradice rozdávání dárků, v nichž nechybí žádné z klasických propriet včetně setkání s prvním sobem či poslušnými elfy (tedy u nás spíše vánočními skřítky). Jenže to dostáváme v naprosto unylém a nenápaditém podání, jež dospělého diváka spíše uspí, než aby ho naplnilo svátečním duchem. Po vizuální stránce sice vypadá snímek hezky a je vidět, že na něm Britové úplně nešetřili. Režisér Gil Kenan (sympatický animák V tom straší!) pak občas – tedy zejména v závěru – tu potřebnou vánoční atmosféru přeci jen vyprodukuje. Jinak si ale asi režisér myslí, že k fungující žánrovce stačí jen nějaký sob, poťouchlí elfové a červený čepec na Nicolasově hlavě.

Tvůrci jako by se ani příliš nesnažili a servírují rutinní příběh pro nejmenší, u něhož se na odrostlejší diváky prakticky zapomíná. A i těm malým se dle mého film vykouří z hlavy hned poté, co jim pustíte jinou pohádku. Snímek se dosti táhne, příběh je až příliš jednoduchý a šablonovitý, náznaky britské humoru tu vůbec nefungují a postavy jsou tak prvoplánově černobílé a ploché, až jejich chování často nedává smysl. Zlá teta v podání Kristen Wiig prostě jen musí být zlá a křečovitě se pitvořit a mocná elfka se tu zjevuje či mizí podivně zrovna tak, jak se scénáři hodí. Herci tu nemají vlastně moc co hrát a Sally Hawkins by svým přehráváním seděla spíše do české televizní pohádky. A hlavní dětský hrdina také příliš talentu a sympatií nepobral.

Přehrajte si trailer Ano, možná si říkáte, že jsem na pohádku až moc přísný a rozebírám v ní „detaily,“ které bych tomto žánru hledat neměl. Jenže když je vánoční báchorka natočena tak ospale, nezajímavě a prakticky bez jediné nápadité, strhující či zábavné scény, hledají se tyto mušky až příliš snadno. Tomuto vánočnímu kousku zkrátka chybí pořádná autorská fantazie, režijní lehkost i divácky vděčný humor. Zbyla tu jen kupa klišé a potřebná přeslazenost. Děti nejspíš tímhle spotřebním produktem nepohrdnou a někomu bude Chlapec, kterému říkají Vánoce k definici ideálního vánočního produktu – i s tím málem, co nabízí – stačit. Já jsem však na tyto odfláklé a klišovité pohádky, jež se snaží vymluvit jen na onu vánoční kartu, odjakživa spíše alergický. A něco mi navíc říká, že na tenhle kousek se zapomene opravdu hodně rychle.