Říct o novém filmu Jona Favreaua (hlavní role, scénář, režie), že je poněkud podbízivý, by bylo přehnanou diplomacií. On se za to nestydí a svou nálepku feel good filmu hrdě dává všem na odiv. A překvapivě mu to vychází, i když se jedná o žánr, který běžně v Hollywoodu lze jen těžko vykalkulovat. Velcí hlavouni s naditými kufříky většinou nemají dostatek citu k tomu, aby přijelo z pásové výroby do kin něco jiného než unylý polotovar. Favreauovi se ale daří diváka opít rohlíkem, konkrétně tedy kubánským sendvičem. Ale hezky popořádku.

Chef: FOTOGALERIE

Hlavním hrdinou je kuchař Carl Casper - je zalezlý ve své restauraci, deset let vaří stejné menu, protože to tak majitel vyžaduje, a trochu se užírá tím, že jeho kreativita postupem času vyšuměla. Není to úplně sympatický chlapík - sice nerozdává fucky na potkání jako Zdenda Pohlreichů nebo Gordon Ramsay, ale je trochu vznětlivý, nechápe svoje zákazníky, nechápe ani vlastního desetiletého syna z rozvedeného manželství, protože pro něj existuje jen a jen práce, ve které je omezován diktátem spokojeného šéfa.

A právě do jeho kuchařského umění se začne trefovat nejznámější kritik ve městě, jenž coby Casperův fanda přesně pojmenuje jeho usnutí na vavřínech. Z tisku a tlače se jejich bitva přenese na Twitter, kde si šéfkuchař uřízne pořádnou ostudu. Je tedy na čase vycouvat v kolotoči emocí z velkého byznysu a vrátit se ke kořenům. Carl si tedy sežene food truck a začne dělat poctivé "comfort food" - jednoduché jídlo za jednoduchou cenu jako od maminky. Přitom se sblíží se synem a obejme svou lásku k vaření z trochu jiného úhlu. Ke všemu hraje úžasná latinsko-americká hudba a John Leguizamo jako "ten, co to v kuchyni všechno oddře" je zas jednou za pana herce, co si ukradne každou scénu.

Proč se tak zdlouhavě rozepisuji o ději? Nevykecal jsem toho příliš? Jednak je děj podobných filmů o znovunalezení správné cesty téměř vždy stejný a jednak je potřeba vytrhnout z filmu onu tolik chtěnou paralelu. Možná ještě chtěnější než okatý product placement Twitteru, skrz který se samozřejmě raketově šíří sláva Casperova trucku, za kterým se fronty otáčí jako kilometroví hadi. Tweetování je sice hezky vizuálně ztvárněno, ale ona marketingová pohádka, kterou film servíruje, má do reality daleko. V každém americkém městě dneska kotví desítky až stovky food trucků a všechny se snaží si navzájem krást zákazníky nejen na sociálních sítích. Raketový vzestup Casperova kubánského sendviče je ale svým způsobem cestou k pokoře, takže to nekažme nějakou realitou, ostatně koukáme pořád jen a jen na pohádku, ačkoliv se film snaží tvářit jako životní lekce.

Skvělé herecké obsazení a slušná energie zachraňují trestuhodnou průhlednost celého příběhuNicméně zpátky k jádru pudla. Favreau se nám dost nápadně snaží vysvětlit, že tak jako se jeho Casper vzdal teplého místečka ve špičkové restauraci, aby mohl servírovat sendviče hodným lidem, tak se Favreau jako tvůrce vypoklonkoval z velkého Hollywoodu (Iron Man, Iron Man 2, Kovbojové a vetřelci), aby si mohl natočit něco malého a od srdce. Tahle pohádka o pohádce přece se musí na festivalech psát sama, ne? Diváky přehazujete vidlema a se správným soundtrackem a happyendem máte jasný hit. A v tom to právě je... Favreaův Chef je stejně vykalkulovaný jako libovolná hollywoodská limonáda. Je sice postavený z trochu jiných cihel, ale klišé a podpásovek je Chefova kuchyně plná.

Ponechme stranou camea Jonových kámošů - Scarlett Johansson i Robert Downey Jr. se filmem opravdu jen mihnou a jakkoliv na plakátech mohou lákat jejich jména, pro samotný děj je naprosto irelevantní, kdo jejich postavy hraje. Jsou bezvýznamné a prázdné. Stejně tak Sofia Vergara jako Casperova ex-manželka je tu pouze jako hezké křoví, které ve vás budí stejné myšlenky jako u filmů Vince Vaughna nebo Adama Sandlera - proč sakra ti chlapi nemají soudnost a obsazují vedle sebe sexbomby, na které by nikdy nedosáhli. Jistě teď dámy namítnou, že nejde jen o fyzickou krásu, důležitá je povaha. V tomhle jsou si ovšem postavy všech tří herců podobné - jsou to typicky nabubřelí idioti, kteří musí během filmu procitnout a dostat lekci.

V Chefovi je ale mnohem důležitější Favreauova cesta zpátky k synovi. Ačkoliv je to obří rodinné klišé, je servírováno tak banálně a neskrývaně, že vás to skoro až dojme. Jen škoda, že Sofia Vergara, dej jejímu výstřihu bůh věčnou slávu, obstarává v poslední scéně zbytečnou pointu. Je to takový ten dezert na závěr skvělé večeře. Ta nadbytečná tečka, ze které je vám ráno blbě. Škoda té doslovnosti, bez ní by menu bylo vyváženější.

Přehrajte si trailer Chef dokazuje, že ta vnucená paralela existuje. Předvede vám Favreaua jako schopného tvůrce, který zvládne obstarat vizi celého filmu, ale zároveň jako Hollywoodem už mírně naleptaného řemeslníka, co staví zbytečné oslí můstky a používá ohrané mechanismy, protože... protože prostě fungují. Skvělé herecké obsazení a slušná energie filmu, který se zbytečně s ničím nepáře, zachraňují onu trestuhodnou průhlednost celého příběhu, ale sotva lze z Chefa dělat něco víc než ten zmíněný comfort food. Je to slibný rozjezd, přesně ten pokrm, který si rádi vychutnáme, i když mu třeba k dokonalosti ledacos chybí. Osobně jsem zvědavý na druhý chod, protože důležité je, aby si Favreau ten "drajv", se kterým ukázal mainstreamu záda, dokázal udržet. Vlastně mi ani nebude vadit, když bude vyrábět podobně stravitelné řemeslo, jen tomu nesmí chybět nápad a ona tvůrčí energie. V Chefově sendviči si naštěstí diváci najdou dost obojího.