Režisér John Sturges je klasik, natočil Sedm statečných, Velký útěk a spoustu dalších pecek a i když v roce 1955 měl už solidně rozjetou kariéru, jeho největší hity ho teprve čekaly. Rozhodně ale stojí za to se podívat hlouběji do minulosti, člověk pak objeví nečekané pecky a zjistí, že Sturges si s dobrodružným a westernovým žánrem tykal odjakživa. A přitom se rozhodně nedržel konvencí. Černý den v Black Rock je totiž žánrově trošku větší divočina. 

Podíváme se do roku 1945, kdy druhá světová válka skončila a v městečku Black Rock, které stojí uprostřed ničeho, zastavil vlak. A to se moc často nestává, lidé odtud chtějí spíš odejít, než aby sem přijížděli, jenže z vagonu vystupuje postarší gentleman Macreedy a vypadá to, že by se tu rád zdržel. Něco nebo někoho hledá a místní z toho rozhodně nemají radost a jsou odhodlaní udělat všechno pro to, aby tenhle nezvaný host nasedl na nejbližší vlak a zmizel někam pryč. Usměvavý elegán s jednou rukou se však nikam nechystá a obyvatelé zapadlé díry uprostřed pouště se začínají ptát nejen na důvody, proč přijel, ale taky přemýšlet, co všechno je ochotný udělat, aby dostal to, kvůli čemu dorazil. 

Černý den v Black Rock je hodně zajímavá kombinace několika žánrů. Ačkoliv se děj odehrává v poválečné Americe, jde o western každým coulem. Město uprostřed pouště, kde nic není, drsní kovbojové se nalévají v baru a okukují místní krásku, všemu šéfuje nejbohatší člověk v okolí, jehož slovo je zákonem a cizince tu nikdo nevítá s otevřenou náručí. Macreedyho tak čeká pár klasických westernových střetů, při kterých ukáže, že i s jednou rukou dovede vytřít podlahu s místními ranaři a nakonec dojde i na střílení, o tom to ale úplně není. 

Westernové postupy tu totiž slouží k vyprávění o tématu, které v padesátých letech bylo nepříjemně aktuální. Na Macreedyho příběh se dá samozřejmě koukat jako na variaci na příběhy z divokého západu, karty tu jsou rozdány jednoznačně a od začátku člověk ví, kdo je zlý, kdo posera a kdo dostane v půlce strašně po držce (se zabíjením se tu šetří, tenhle západ samozřejmě už není tak divoký jako ten původní). Jenže to všechno slouží hlavně jako kulisy k příběhu o paranoie, strachu a zodpovědnosti. Padesátá léta a mccarthismus udělaly z Američanů lidi, kteří se báli mluvit se svými sousedy i přáteli, každý mohl být ocejchovaný jako komunista a ze dne na den se mu mohl zhroutit život. Strach, nejistota a neznámý a nevypočitatelný element v podobě nově příchozího tlačí obyvatele města v poušti k zásadním rozhodnutím jak se zachovat. Jestli dát přednost morálce a pravdě, nebo sklopit hlavu a doufat, že se všechno nějak přežene. Ať už to bude cokoliv. 

Sturges balancuje mezi sociální kritikou a drsným westernem, ale nakonec se přeci jen přiklání spíš k tomu druhému. Černý den v Black Rock nemá ani hodinu a půl, tempo je tedy dost rychlé na to, aby tuhle sedmdesát let starou věc zvládl zchroustat i současný divák. Výtečný Spencer Tracy tu září jako možná až přeslušnělý stařík, jemuž však nedělá problém přepnout se do likvidátorského módu. A dovede si podat o polovinu mladší a o pár kilo těžší protivníky. Ty si mimochodem zahráli tehdy začínající Ernest Borgnine nebo Lee Marvin. To už je snad dost důvodů, abyste tuhle neprávem trochu zapadlou pecku zkusili, ne?