Timur Bekmambetov je zajímavý režisér, jenž se nebojí točit originální látky (příští rok nám ukáže, jak prezident Lincoln bojoval s upíry), zvládá hodně muziky za málo peněz a má koule dát do spektáklu s Angelinou Jolie vybuchující krysy. Takových filmařů prostě potřebujeme víc. Bekmambetov však zajímavým projektům pomáhá na svět i jako producent, a i když osobitý animák Číslo 9 v kinech nakonec trochu zklamal a hrdinský Černý blesk svět nedobyl, rozhodně šlo o pozoruhodná díla. Teď producent dotlačil na svět jedno akčně-hororové sci-fi a opět zvládá zaujmout. Bohužel ne v tom pozitivním slova smyslu.

Černá hodina: FOTOGALERIE

Jestliže jste se na Černou hodinu po vydařených trailerech těšili, rychle vás zklamu. Střihač upoutávek si své peníze rozhodně zasloužil, protože z materiálu, který Chris Gorak natočil, zvládl vytáhnout opravdu hodně. V celovečerní podobně však tenhle příběh o skupině amerických mladíků a mladic uvíznuvších v Moskvě během mimozemské invaze funguje asi jako třicet let starý Trabant. A to se nečekaly žádné zázraky. Věděli jsme, že Černá hodina neměla zdaleka tak vysoký rozpočet, jak by bylo třeba a že půjde spíš o béčkovou podívanou, než o duchovního následovníka Já, legenda nebo podobných a mnohdy i náročnějších "jeden člověk je sám ve vylidněném městě“ filmů. S tím problém nikdo nemá. Potíž tkví v tom, že režisér, scenáristé a vlastně i herci velmi rychle zapomenou na to, kde končí hranice mezi brakovou zábavností a vyloženým kulturním průjmem.

Sranda končí v okamžiku, kdy se objeví ruský protimimozemský odboj s plamenomety na obrněných koních.Černá hodina totiž dělá z diváků doslova idioty. Ne že by tu bylo víc logických lapsů a klišé než u konkurence. Problém vězí spíš v tom, že na to, jak je film hloupoučký, se bere až příliš vážně - a po pár minutách začne tenhle přístup vyloženě otravovat. Za jistých okolností by scéna, v níž hrdinové narazí na tlustého Rusa v županu, jenž si doma ve svém 2+1 vyrobil mikrovlnnou superpušku proti mimozemšťanům (o těch ještě bude řeč), mohla být zábavná. Ovšem to by v pozadí musel znít smích jako u sitcomu. Černá hodina má vůbec blíž k parodii na sci-fi velkofilmy než ke sci-fi velkofilmu samotnému. Dokážu si dost dobře představit, že třeba se Simonem Peggem a Nickem Frostem v rolích hrdinů by to bez větších úprav mohlo fungovat jako slušná řachanda. Ovšem místo nich tu pobíhá parta herců tvářících se absolutně seriózně, z nichž nejvíc vyniká Rachel Taylor, která většinu času jen sedí a řve a ostatní ji musí někam táhnout. Krom toho Emile Hirsch je - se vší úctou k jeho obrovskému hereckému talentu - v roli akčního hrdiny uvěřitelný asi jako Miloš Zeman.

U Černé hodiny se zkrátka nebudete bavit, protože většinu času musíte přemýšlet, jestli je film opravdu tak pitomý, nebo si z toho všichni zúčastnění dělají legraci a vy jste to nepochopili. Ovšem veškerá sranda končí v okamžiku, kdy na scénu dorazí ruský protimimozemský odboj. S plamenomety na zádech a na obrněných koních. To je přesně ten okamžik, kdy i ten největší optimista zlomí nad touhle hovadinou hůl a začne se nezřízeně smát (ověřeno na projekci). Sergejové a Ivanové se pak předvedou ještě v několika nádherně zábavných scénách, v nichž se Chris Gorak pokouší o patos ve stylu Michaela Baye a o velké promluvy, z nichž by mělo mrazit v zádech. Nemrazí.

Přehrajte si trailer A kdybyste náhodou přežili ruskou plamenometnou jízdu, tak tu jsou ti mimozemšťané. Jedno ze zásadních pravidel hororového žánru říká, že člověk se bojí víc toho, co nevidí než toho, co na něj slintá z plátna. Výjimka ovšem potvrzuje pravidlo a v tomhle případě docela drsně. To opravdu nikomu nedošlo, že scéna, v níž trojice hrdinů míří na vzduch, bude vypadat srandovně? Nebo že „nic“ vstřebávající svou oběť do „ničeho“ doslova řve, že v rozpočtu nebylo dost peněz? O mimozemšťanech se tu jednoduše pořád mluví a pořád někde jakoby jsou, ale svou přítomnost prozradí buď tím, že se rozsvítí žárovka, nebo že se začne divně hýbat vzduch. Tímhle přece na hodinu a půl nelze zaujmout ani toho nejméně náročného diváka. Na druhou stranu když už se potvory z vesmíru objeví, vypadají jako létající rajčata z prvního Dooma, takže vlastně máme kliku, že nám je tvůrci necpou.

Film jednoduše zklamává na celé čáře. Je směšný a ne napínavý, mizerně zahraný a tváří se příliš vážně na to, aby si člověk mohl myslet, že všechny ty veselé momenty natočili tvůrci naschvál. Na druhou stranu má necelou hodinu a půl a pokud do kina přijdete s dobře naladěnými kamarády, nudit se určitě nebudete.

Jo a 3D pochopitelně spočívá v tom, že vám asi dvakrát někdo něco hodí do ksichtu.