V dávných dobách, ještě před Rob Royem a Connorem MacLeodem, dokonce víc jak tisíc let před Williamem Wallacem žili na skotské Vysočině keltští Piktové. Divoši, které letmo známe z Krále Artuše či z povídek Roberta E. Howarda (příběhy o jejich fiktivním králi Branu Mak Mornovi chtěl kdysi zfilmovat Peter Berg), dokázali celá staletí úspěšně vzdorovat Římu. Pomohla jim prostá taktika – nikdy se nenechali vylákat do otevřeného boje a zřídka stanuli tváří v tvář nepříteli. Namísto toho vedli partyzánskou válku – zákeřně útočili ze zálohy, z lesních záseků, v soutěskách, přepadávali menší oddíly, vypalovali odlehlé pevnůstky. Římany to jednoho dne dožralo a vyslali na piktské území slavnou Devátou legii.

Od té doby už její členy nikdo nikdy nespatřil.

O osudu legie dodnes vedou historikové spory. Neil Marshall ale rozhodně není dějepisec a nabízí prosté vysvětlení – elitní jednotku vlákali do pasti a odkráglovali Piktové. Hrstka římských vojáků se zachránila a pokusila se uprchnout na jih, zpátky na „civilizované“ území. Piktští lovci v čele s pomstychtivou divoženkou Etain („Ta holka je tak dobrý zvěd, že by možná našla i tvého malého ptáka.“) vyrazili po jejich stopě. A to je celá zápletka. Nic víc Marshall ani nepotřebuje. Centuriona totiž nenatočil s úmyslem vykročit na divácky vstřícnější stezku a otevřít si dveře k hollywoodskému mainstreamu.

Není to film určený zmlsaným milovníkům výpravných spektáklů á la Gladiátor. Celá tahle sranda stála 15 miliónů dolarů a je to na ní vidět – dekorace přestavují jedna piktská vesnice, pár stanů kousek zastupujících římský tábor a jedno nevelké hradiště, pro jistotu použité dvakrát jako dvě rozdílné lokace (stačí jej nasnímat v noci a za dne, aby se to odlišilo). Nic proti, k příběhu o „partyzánských barbarech“ se taková „partyzánská produkce“ docela hodí (navíc se můžeme opájet představou, že něco takového by se dalo za rozumný peníz pořídit i u nás). Kdo ale čeká nablýskaný velkofilm, bude téměř televizní výpravou zklamán.

Centurion v žádném případě není ani snímek pro puristické znalce realistických historických filmů. Škoda se vůbec zabývat tím, že některé kostýmy a rekvizity jsou tak mimo dané období, jako kdyby Bella Swanová jezdila s Jacobem na motorce ve viktoriánské róbě. Jsou tady horší prohřešky (vyhnání ženy z vesnice kvůli čarodějnictví... u pohanů? Cože?!) a hnidopichové si určitě přijdou na své. Má ale smysl se v tom nimrat?

Nemá. Pokud je totiž Centurion někomu primárně určen, jsou to prostě fanoušci Neila Marshalla. Dostanou vydatnou porci všeho, co už od něj dobře známe. Především tradiční britský survival thriller, ale i nesourodou kombinaci patosu, mudrlantských vnitřních proslovů a rádoby frajerských hlášek, malebná panoramata vedle špinavých a zablácených detailů, drsné chlapy a ještě drsnější holky. Je to tak trochu šlichta, ale Marshall jí dokáže dát jednotící prvky – dynamiku, nekompromisní brutalitu a bezostyšnou, do jisté míry sympatickou stupiditu. Pro někoho nestravitelná směs, pro „zasvěcené“ neodolatelné lákadlo.

Neil si chtěl zkrátka natočit další bezstarostný, lehkonohý a veskrze neambiciózní krváček, ve kterém je Skotsko opět končinou, kde se rozpárané břicho považuje za ten přijatelnější projev pohostinnosti. Bylo tomu tak v budoucnosti, je to stejné i v minulosti. Znalci režisérovy tvorby už vědí, co čekat. Divoce (ale tentokrát relativně přehledně) sestříhané výjevy se sekáním, bodáním, řezáním, kucháním jsou tu v míře nevídané. Širočiny utínají poloviny hlav, hroty oštěpů vrážejí do křičících úst, meče poltí tváře se zvukem upuštěného melounu, krev a mozky tryskají v mohutných (občas hodně digitálních) gejzírech. Hlavní střet Deváté legie s piktskými útočníky je tak brutální a zručně rytmizované hack & slash, že i Gibsonovi by u Stirlingu závistí zbledla i modrá polovina obličeje. Ano, tohle Marshall umí. Co se týče tempa, film se mu rozpadne pod rukama až v závěrečné čtvrtině, kdy už jaksi nezbyly peníze ani nápady. Vyvrcholení je proto klopýtavé, bez šťávy, bez atmosféry, o gradaci nemůže být ani řeči. Doslov u Hadriánovy zdi už je pak úplně debilní.

Herci jsou zvláštní kapitolou. Jednoznačným vítězem je Dominic West v rozsahem nevelké, ale hutné roli generála – zasloužil by si samostatný prequel. Michael Fassbender se bohužel bere příliš vážně, jako by mu nedocházelo, že hraje v čistokrevném béčku. Vedlejší postavy jsou vesměs průměrně či vyloženě špatně zahrané. Základním problémem filmu je Etain v podání Olgy Kurylenko. Díky vyříznutému jazyku nemusí promluvit, takže jsme ušetřeni ukrajinského přízvuku, ale modelka zpod těch kožešin a válečného pomalování prosakuje vydatně. Neuvěříte jí jediný švih kopím či hod sekerou, natož zlověstný pohled „poloviční vlčice“. Co s akčním survivalem, který nemá dostatečnou hrozbu?

Centurion si své vděčné diváky samozřejmě najde. Postačí k tomu historické téma, pár malebných obrázků, cisterna krve a hrst atmosféry. Neil Marshall je o něco lepší režisér než scénárista, ale dokáže obstojně bavit a rozhodně má identifikovatelný rukopis. Akorát se bojím, že už nikdy nepřekročí svůj stín a nenatočí nic, co by se nedalo označit jako „tradiční Marshall“.

Toho Conana v jeho podání bych si ale nechal líbit.