Producenti zjevně pojedou až do hořkého konce, tam kde Sonic kapituloval a zamířil zpátky do křemíkového nebe, kde mu upravili fasádu, tam muzikálové Kočky drží pozice a snaží se nám vyškrábat oči svým šelmo-člověčím bizárem. Nehodnotím úroveň muzikálových vložek, i když i největší fandové žánru vám prozradí, že slavné Cats jsou o jedné solidní písničce, tady je to i přes nabitý casting před kamerou i za ní zas a znovu jen o tom vizuálu. Zatímco si na pálící oči dávám dva plátky okurky nasáklé Okenou a doufám, že se mi vrátí normální vnímání světa, filozofuji v temnotě vlastní mysli nad tím, zda by šlo tuhle látku uchopit líp. Odpověď ani zrak se nevrací. Je to už dvacet minut. Diktuji tenhle popisek manželce, která se vrací s další dávkou Okeny. Místo aplikace na víčka se rovnou napiju. Svět je veselejší, ale noční můry jsou pořád někde tam venku. Volá Rimsy, že v době premiéry si rozhodně bere časově neohraničenou dovolenou. Jedno je jisté, rok 2020 začne v kinech pořádnou kocovinou.
