Některé filmy jsou out jen co přijdou do kin, jiné ne a nezestárnou, případně nezačnou nudit, i když je docela často rotují v televizi. To je případ i komediálního westernu o sympatických desperátech v podání největších hvězd amerického filmu 60. a 70. let. Vloni "Butch" své kvality potvrdil i v Karlových Varech, kde jej po úvodním ceremoniálu pouštěli jako poctu Robertu Redfordovi. A vzhledem k tomu, že mi bylo dovoleno být in, mohu podat místopřísežné prohlášení, že se z Velkého sálu hotelu Thermal překvapivě zvedla maximálně třetina těch nejznuděnějších celebrit, aby se odešla občerstvit do "chlebíčkárny." Na tomto velkém plátně krásně vynikl formát 2.35:1, všechny detaily a vůbec to, jak moderně tenhle film stále působí. Jakto, že ještě nikoho nenapadlo, aby jej poslal po vlastech českých alespoň v Projektu 100? Rok se sešel s rokem a tohle VIM stylově otevírá karlovarský filmový týden s pořadím 41.

Při natáčení filmu se sešli ti nejlepší v oboru. Mimo dvě herecké hvězdy (o roli Sundance se ucházeli třeba Steve McQueen a Jack Lemmon, o Butche zase Dustin Hoffman) to byl režisér George Roy Hill, kameraman Conrad L. Hall (později Americká krása, Road to Perdition) a zběhlý literát William Goldman (později Všichni prezidentovi muži, Marathonec), pro kterého to byl teprve třetí scénář. A možná právě proto ještě Goldman neměl vytvořená klišé a zjednodušující můstky, které vidíme třeba v jeho pozdních scénářích Srdce v Atlantidě a Pavučina snů.

Natáčení prý sice probíhalo docela ztěžka, jednak kvůli extrémnímu Hillově cholerismu (Katherine Ross bývala VELMI ráda, když mohla točit se druhým štábem), za druhé kvůli na poslední chvíli ztíženým produkčním podmínkám, ale i tak je překvapivé, jak všechno sedí a to, co kdysi byla z nouze ctnost (fotografická retro sekvence), je dnes tím, co tento snímek odlišuje od jeho žánrových souputníků.

Hill má nakoukány všechny stylové nuance westernu – tohoto nejameričtějšího ze všech amerických žánrů – a nebojí se je použít ;). Konec 60. let byla navíc doba, kdy už diváci začali očekávat civilní filmy ze života, na což studia nebyla vůbec připravená. Nad mnohými žánry se začalo smrákat a točit western klasicky, bez nadsázky, v přechodové fázi prostě nešlo. Do třičtvrtiny je "Butch" napsán i natočen velmi zlehka, desperáti loupí, užívají si života za nakradené peníze (a vy jim ty poctivě nakradené peníze přejete) a případně utíkají.

Dialogy mezi lehce zasmušilým Newmanem a playboyovitým Redfordem jsou jako jeden velký ironický ping pong. Ne že by spolu přímo soupeřili – a to i v dobývání Etty - spíš se doplňují a dnes si nedokážete představit, že by je představoval někdo jiný. Takový Steve McQueen by vůbec nebyl potřebné nadsázky schopen a navíc by si chtěl celý film narcistně ukrást pro sebe. Jak to potvrzují třeba zákulisní informace z placu Sedmi statečných. Potěšitelné je, že se nakonec podaří i drama, byť se Butch a Sundance špičkují i v momentě, kdy jsou prostřílení jako řešeto. Přesto jsem rád, že závěrečný freeze obrazu nám divákům dává možnost domyslet si, jak to v té Bolívii nakonec dopadlo.

Kdykoliv dnes slyším rozpustilý song Burta Bacharacha s libozvučným názvem Raindrops Keep Fallin´ On My Head – ať už zazní v Nesvadbových nebo ve dvojce Spider-Mana – mé myšlenky letí ke scéně, kdy Butch předvádí Ettě své jezdecké umění na kole a z plátna přímo tryská dobrá nálada. Tenhle film pro mě bude vždycky důkazem toho, že z Hollywoodu sice možná přichází největší zlo ;), ale zároveň nejvíc filmů, na které nikdy nedám dopustit...