Ještě než se Luc Besson celosvětově proslavil Leonem, natočil jiný, ale přeci jenom hodně podobný film. Brutální Nikita je svému mladšímu bratříčkovi víc než vzorem. Besson zkouší opět hledat emoce a city v člověku, který by je podle všeho neměl mít a vyškolená likvidátorka Nikita je pro něco takového ideální. První půlka, během které je hlavní hrdinka trénována a učena, je výborná, ale druhá je geniální. Nikita zabíjí na příkaz. Neví, kdo jsou její oběti, čím se provinili a netuší, kdo jí dává instrukce. Jejím jediným úkolem je udělat to, co jí řekne tajemný hlas v telefonu a i když by podle všeho měla být člověkem bez citu a bez lítosti, postupně zjišťuje, že výcvik a násilnická minulost sami o sobě z člověka zabijáka neudělají.

Právě střet cynického přístupu jejích nadřízených a postupného „znovuprobouzení“ člověka uvnitř je na Brutální Nikitě asi tím nejzajímavějším. V poslední půlhodině, kdy se na scéně objeví kultovní Viktor čistič (Renova příprava na Leona), je střet dvou pohledů na smrt a zabíjení asi nejpůsobivější. Zatímco hlavní hrdinka ví, že misi musí splnit, ale pokouší se o to co nejhumánněji, jejím nadřízeným je jedno, kolik lidí musí zemřít. Viktor vypadá vedle Nikity jako nelítostný Terminátor. Nevadí mu bolest, bez mrknutí oka zabije každého, kdo se mu přimotá do cesty a Nikita zjišťuje, že pokud nechce ve svém životě skončit stejně, musí něco udělat. Film stojí nejen na zajímavém námětu, ale hlavně na hereckých výkonech Anne Parillaud, Jeana Reno a mrazivého Tchéky Karya. Luc Besson s pomocí herců natočil film, který dnes možná působí jako pomalý, ale když člověk přistoupí na pravidla hry a uvědomí si, že Brutální Nikita není akční film, ale drsné psychologické drama, bude nadšený. Vedle amerického remaku kvality francouzské filmové školy vyniknou ještě víc.