Chápu to, jste v šoku. Jak je možné, že nové V.I.M.ko s Jackiem Chanem nenapsal Imf? Samotný text tím samozřejmě dost utrpí, protože toho o hongkongské ikoně a jejích filmech žádný Čech neví víc. Na druhou stranu – a to je moje hlavní pointa – ale musíte uznat, že měl Imf k blahořečení Božské relikvie dlouhých 17 let a nikdy se k němu neodhodlal. Takže ho patlám já, člověk, co na téhle dobrodružné klasice rozhodně nevyrostl. Poprvé jsem ji totiž viděl letos v lednu!

Přesně tak, Jackieho odpověď na Indiana Jonese a (dle mého skromného názoru) taky na bondovky s Rogerem Moorem nebudu propírat nostalgickýma očima. Naopak vám hned zkraje řeknu, že kdyby se Božská relikvie zítra promítala v Aeru, celý sál by se skvěle bavil. A možná i pravidelně tleskal. Tady už je asi potřeba zmínit, že by to nebylo úžasem nad filmem, který se vyrovná největším peckám od Spielberga. Přednosti Božské relikvie jsou úplně jiné a… v mnoha směrech dost cheesy.

Ústřední zápletka, která je o zkompletování pětidílného „božského brnění“, nijak nevybočuje ze žánrového standardu. To, že Jackie hraje bývalého muzikanta, jenž se nějak stal věhlasným lovcem pokladů a musí (společně s druhým muzikantem) zachránit svou bývalou lásku ze spárů zlého náboženského kultu, ale zas tak normální není. Božská relikvie tím velmi rychle dá najevo, že jde hlavně o divokou komedii, která si z celého žánru dělá nepokrytou legraci. A přestože oslňuje výlety do Rakouska, Francie, Španělska nebo Maroka, drtivá většina filmu se dala dohromady v oprýskané Jugoslávii.

Na jedné straně tak máte tradičně zábavné a nápadité akční scény, ve kterých Jackie samozřejmě ukazuje jeden parádní kousek za druhým. Zároveň při tom ale pobíhá v osmdesátkové Jugošce a skončí ve slavném Predjamském hradu, kam si mniši prodávající drogy potají vozí prostitutky. Že to zní jako slušný bizár? Inu, nemůžu říct, že je ten výraz mimo. Zcela zásadní nicméně je, že celá tahle podivnost skvěle šlape a opravdu baví i přesto, že pro Evropana papírově vůbec nedává smysl.

Nostalgici Božskou relikvii sjížděli se starým českým dabingem, k němuž jsem upřímně neměl odvahu. Vpálil jsem si ji s neméně roztomilým anglickým dabingem (původní znění je podle Imfa prakticky nesehnatelné) a musím říct, že to výrazně posilovalo pocit, že koukám na prvotřídní asijský akčňák říznutý starým jugoslávský péčkem. Někomu to možná zní jako urážka, ale vlastně to nemyslím nijak zle. Reálně to spíš znamená, že má tahle kultovní klasika vážně unikátní feeling a míchá do sebe věci, které v tomhle podání nikde jinde neuvidíte.

Druhý, převážně pouštní díl už je trochu učesanější (a o trojce z roku 2012 se v dobré společnosti nemluví), takže byste případný výlet do Jackieho minulosti opravdu měli zahájit první Božskou relikvií. Už po úvodní scéně, která přímo paroduje začátek Dobyvatelů ztracené archy (a Jackie byl při jejím natáčení nejblíž smrti za celou svou kariéru, když pod ním praskla větev), budete mít jasno o tom, jestli je to celé pro vás nebo ne. A i kdybyste se trochu kroutili, v době, kdy jsme u vytržení z „nemožných“ kousků Toma Cruise, je určitě dobré si připomenout, že Jackie Chan dělal podobně nebezpečné vylomeniny už v půlce osmdesátých let.

Zkuste si proto najít ani ne hodinu a půl na film, jenž spojuje mistrné kaskadérství východu s osmdesátkovou podivností západu. Imf každého, kdo dá Božské relikvii šanci, dozajista osobně pochválí v komentářích. Možná tak ani nestihne sepsat nějaké osobní dojmy, které by nutně byly třikrát delší než můj text (a nejspíš by rozbily diskuzi). Díky, Václave. Slibuju, že dvojku už ti nechám!