Přestože pouze minutová, hravě se tato ukázka kvalitou vyrovná své starší a delší kolegyni. Po tom, co se z Matta Damona a jeho protivníků vysype nášup úvodních hlášek, rozjede se „tucavá“ matrix-like skladba, která téměř okamžitě přeroste v drsnou a řádně rychlou metalovou vypalovačku a ke slovu se dostává zběsilá ruka střihačova. Ta míchá všechno možné i nemožné a v koktejlu výbuchů, rozbitých aut a rvaček si asi jen stěží všimnete, že jde prakticky jen o tři čtyři jedny a ty samé scény. Což pochopitelně nemění nic na tom, že vypadají perfektně (zejména taxi honička bude jistě velikým tahákem). Režisérská rošáda, v níž Doug Liman oprášil stoličku Paulu Greengrassovi, se na filmu na první pohled podepsala jen a jen pozitivně – film působí drsněji, akčněji a hesla „ve dvojce by mělo být všeho víc“ se, pokud můžeme zatím soudit, drží zuby nehty. Damonovi poloha nekompromisního nástroje pomsty sekne ještě víc než kdy předtím a vám nezbývá nic jiného, než svůj přehrávač od Applu a nabušenou reprosoustavu zase jednou potěšit něčím pořádně řízným a hlasitým.