Každý z nás máme nějaké filmové resty a potřebujeme nakoukat klasiku, bez níž by naší orientaci v kinematografii něco chybělo. Bonnie a Clyde patří do skupiny filmů (jako Serpico, Absolvent, Půlnoční kovboj, Psí odpoledne, Butch Cassidy a Sundance Kid aj.) které prostě musíte vidět, jinak nevíte, o čem bylo lámání jedné hollywoodské epochy a nástup druhé. Takové, kdy se točí snímky méně učesané a na první pohled méně „pěkné,“ o to však gruntovnější, jejichž umělecký a konec konců i společenský přínos je však mnohem vyšší.

Disk s Bonnie a Clyde mi ležel na poličce asi půl roku a ne a ne se dokopat k tomu, abych ho vložil do mechaniky. Přece jen, z Warrena Beattyho a Faye Dunaway už dnes nečpí ty pravé feromóny a jejich současné filmy naplní kinosály jen s krajními obtížemi. Chybovat a být tak trochu líný si nějaký film pustit je však zcela lidské a tak se dnes Arthuru Pennovi za své zdržení omlouvám. Jeho film má grády i po bezmála čtyřiceti letech a na nálepku klasika má nárok jako žádný jiný. Což se většině dnešních tvůrců asi do budoucna nepoštěstí.

Film Bonnie a Clyde na první pohled působí velmi stroze, nepřístupně, možná až odtažitě. Prostě se nelísá do divácké přízně, nesnaží se z protagonistů dělat žádné svědomí Ameriky a na pozadí jejich příběhu sdělovat velké pravdy o světaběhu. Ti dva jsou docela pěkní sígři, kolikrát mučí a zabíjejí, aniž by si to vynutila situace, čistě z plezíru. Jsou nevyzpytatelní, konají rychleji než myslí a o nějakém morálním konceptu ve stylu „zabíjíme jen ty opravdu zlé policajty“ u nich lze uvažovat jen stěží.

Penn se upsal realistickému pojetí, takže žádné zpomalovačky, heroická hudba a sondy do jejich psychologie. Nitro, motivace a plány postav zahlédneme jen letmo. V rozhovoru, při nezdařené souloži nebo v objetí. Oceňuji též skvěle zahranou nesmělost a rozevlátost Warrena Beattyho a náladovou Bonnie v podání ledově krásné Faye Dunaway. Být rodiči, tu holku byste řezali od rána do večera. Penn nijak zvlášť netlačí na pilu sdělení „společenské krize produkují lidi jako Bonnie a Clyde“ a přesto máte pocit, že to tam někde je. A že celé ty dvě hodiny nejsou jen suchý, neangažovaný záznam několika týdnů v životě slavných amerických desperátů, jejichž životy se dostaly do mrtvého bodu.