Kolikrát vykvetly stepi, aniž by někdo obdivoval jejich krásu? Kolik druhů zvířat se o celá tisíciletí míjelo s člověkem? Co boje a násilí stálo to, čím jsme dnes? Kolik jen cest za ohněm museli naši předkové vykonat? Kolik z nich nikam nevedlo? Nikdy se nedozvíme všechno.

Film J.-J. Annauda je experiment. Byl jím před třiceti lety a zůstává jím i dnes, kdy máme sice ledacos nakoukáno, ale i tak se anachronicky necháme uchvátit němými filmy typu Umělec. Boj o oheň to svou strohostí divákovi nijak neusnadňuje, ale proč by taky měl. Zobrazované je totiž natolik mimo naši zkušenost  a osvědčené výrazové prostředky, že to může stejně tak nudit jako vzbudit vlnu obrovského zájmu. V podstatě sledujeme cestu tří neandertálců za tajemstvím ohně, na níž potkají šavlozubé tygry, mamuty, několik nižších, paralelních či vyšších větví lidského druhu a jako bonus se naučí souložit “civilizovaným” způsobem.

Učesaného Emmericha s pradredy stranou. Jejich lidství je prozatím osekané o většinu myšlenkových konceptů a kulturních nádstaveb. Pud jim velí jít, najít, přežít, vrátit se a díky živlu pokračovat v rodu. To, čím si procházejí, je kruté, bolestivé, do jisté míry nesmyslné (neandertálce časem stejně nahradí homo sapiens), ale zároveň nutné a přirozené.  Nemají totiž jiné volby než jít (a možná přežít), nebo zůstat, a vše, co komunita nastřádala, zmizí. Jakoby to nikdy nebylo. Symbolicky tak nesou oheň od minulého k budoucímu.

Annaudova vize pravěku si vystačí beze slov, přesto vždycky víte, o čem se mluví nebo mlčí. Její  filmový jazyk je totiž čistý. Čeho jí chybí na zápletce, dohání přirozeností. Vždycky jsem si myslel, že Ron Perlman bude už jen Hellboyem nebo uslintaným mnichem. Pod každou z jeho rolí však dodnes probleskuje to, co na něm kdysi uchvátilo Annauda. Surovost i bezelstnost neandertálce. I když by se dalo namítat, že hrdinové se toho za jeden film naučí víc než celé generace před nimi, poskytuje fascinující, edukativní a osvobozující zážitek, který umožňuje posvítit si na věci lidské v kontextu. Vynořují se pak nově, jakoby poprvé.