Jeden pouliční blok. Jedna noc. Pěvecké hvězdy. Hromada zábavy. Vstup zdarma. Takhle si to Dave Chappelle přál, tak to naplánoval a tak to taky uskutečnil. To, co si přeje spousta z nás, on totiž může. A tak rozhodil sítě, pozval na svou akci hvězdy svítivosti Kanyeho Westa, Mos Defa a dokonce i Fugees. Těm všem se nápad líbil a chtěli být u toho. Stejně jako stovky a stovky normálních lidí, které americký komik vlastnoručně (vlastnonožně) obešel a vlepil jim do rukou exkluzivní vstupenky, zaručující i odvoz přímo na místo. Lidi všech generací, vyznání a barvy pleti – od teenagerů přes prodavačky v trafice až po babičky v důchoďáku. Ti všichni byli sezváni, aby se zúčastnili nejlepší hip-hop párty pod širým nebem přímo v ulicích Brooklynu. A protože by byla obrovská škoda akci takových rozměrů nezvěčnit, pozval si Dave Chappelle kámoše Michela Gondryho a rozhodli se vlepit téhle události neotřelé filmové podání.

Vznikl tak atmosférický záznam balancující někde na pomezí dokumentu, komedie a kvalitního reportu z hudebního festivalu. V první fázi přichází seznámení s nápadem, oslovování kolemjdoucích, vzpomínání na zašlé časy. Dave chappelle rekognoskuje terén svého sousedství, aby pochytal co nejvíce lidí, kteří by se na podobnou akci jinak nikdy nevydali. Nabízím jim kompletní přemisťovací servis a slibuje nezapomenutelný zážitek. A protože Dave Chappelle znamená v Americe "pan Někdo", téměř žádná z dotázaných osob mu nevrátí odmítavé ne. Chappelle je v první řadě hláškař, komik a navíc ještě muzikálně založený pardál. První dvě vlastnosti předvádí pohotově celý film a drží tak tempo i v nehudebních pasážích na velmi dobré úrovni, aby občas zasedl ke klavíru (kolem něhož náhodou prochází v obchodě) a odehrál něco ze svého mládí či kecal do hraní ostatním. Film je kromě hudebních vystoupení, jejichž frekvence s příchodem závěru exponenciálně narůstá, zajímavě prostřiháván děním „vedle“ pořádané párty – významné záběry na městský život však mají v téhle skládance své pevné místo a nejsou jen úlitbou delší stopáži či nedostatku materiálu (ba naopak, v Americe teď vychází na DVD prodloužená verze, tudíž by bylo z čeho čerpat).

Block Party není přehnaně filmařsky ambiciózním počinem. Troufám si říci, že kdokoliv z branže se zkušeností, jak vést kameru, by byl Gondrymu rovnocenným režijním partnerem. Výjimečně jde ale více o CO než o JAK. Nápady, radost, energie. To všechno se mísí v hudebně dokumentárním koktejlu tak ladně, až vás to zatluče do sedačky a donutí tleskat. A nemusíte být nutně fandy hip-hopu, rapu, ani Davea chappellea. Stačí trochu ochoty nechat se unášet proudy pohodových emocí od lidí na i mimo pódium, kteří se sešli za účelem sdílet na chvíli jednu hudební tvář a nenechat se rušit strastmi všedních dní. Nehodí se sem kamerové filtry, objezdy či dravé úhly. Stačí vědomí, že můžete být u toho. Digitální kamera k tomuto účelu slouží mnohem lépe, než klasické širokoúhlé oko.

Chappelle je srdcař a nešlo mu o slávu, ani o to, natočit film. Chtěl si prostě zablbnout a ten film vznikl jako vedlejší produkt. Přestože přiznává inspiraci hudebním dokumentem Wattstax z roku 1973 a nápad s párty v ulicích lehce opsal od tisícihlavých happeningů německé mládeže, originální otisk jeho osobnosti se do filmu promítá měrou nejvrchovatější. Narodil se tak experiment, který byl předurčen k úspěchu a který je asi tak stokrát lepší vidět, než o něm číst. Snad první film Michela Gondryho, který nemystifikuje, ale tentokrát jenom baví. Berte tenhle kratičký článek jako skromnou pozvánku do kin, v nichž doznívá letní blockbusterové peklo a přišel čas na něco trochu jiného.

P.S. Jediným slabým momentem filmu budiž zařazení asi osmiminutového vyprávění dvou manželů o tom, jak stavěli kostel měli se přitom rádi. Možná to mělo dotvořit jakousi lidštější auru, ale dotvořilo to jen nudu v očích mých i očích mých kinařských spolupoutníků. Přesto za to Block party stojí všemi… devíti.

P.P.S. Pro všechny, kterým vadí, že jsem nerozebral hudební složku a ona vystoupení: Jsou samozřejmě perfektní. A vidět Fugees po takové době zase spolu – to je opravdu slast. Díky, Dave!