Máme tu nový rok, v němž nás čeká jak spousta očekávaných titulů, jasných hitů i nenápadných černých koní, co mohou solidně překvapit. Do poslední kategorie se počítala také zprvu nenápadná novinka Bledé modré oko, s níž Netflix odstartoval svůj další ročník. A všichni po skvělých atmosférických trailerech doufali, že streamovací služba vykročí do roku 2023 hodně hutným kouskem a dobovou detektivkou, která se snadno zařadí do nadprůměrných titulů žánru. Jenže jak už to tak u Netflixu bývá, zase to úplně nedopadlo. I když záštita streamovacího giganta je tu tím menším problémem.

To už ale trochu předbíhám a nejdřív si připomeňme, proč diváky snímek po příběhové stránce zprvu lákal. Vydáváme se do Spojených států v 19. století, kdy je zkušený vyšetřovatel Augustus Landor, jenž má za sebou nejednu rodinou tragédii, přivolán k děsivému případu na vojenské akademii. Jeden z kadetů je zde totiž nalezen oběšen a později mu někdo v márnici vyřízne z těla srdce. Vyšetřování ho pak přivede na stopu, že za činem musí stát někdo ze studentů. Najde si proto na škole mladého a talentované spojence, který prokáže obrovskou intuici i um na řešení případů – budoucího spisovatele a současného kadeta Edgara Allan Poea. Ten se na popud Landora infiltruje mezi potenciální podezřelé. Celý případ se však samozřejmě začne pořádně komplikovat.

Máme tu tedy náběh na pořádně výživnou dobovou detektivku s temnou atmosférou a hezký dopingem v podobě motivů legendárního spisovatele. A zpočátku to vypadá, že bychom se výrazné žánrovky opravdu mohli dočkat. Hlavní zápletka se rozjíždí slibně, tajemství i jednotlivé záhady se daří tvůrcům nahazovat po divácké stránce celkem chytlavě a z řemeslného i vizuálního hlediska si není vůbec nač stěžovat. Naopak, kamera servíruje nejeden nádherný záběr a také hudba Howarda Shorea dobové atmosféře velmi pomáhá. Jenže i přesto se slibně rozjetý kousek po několika desítkách minut rozpadne. Hlavním důvodem tohoto selhání je pak, pro mě zcela nepřekvapivě, režisér Scott Cooper.

Docela mě mrzí, že jediný snímek, který jsem od Coopera neviděl, je ten, jenž se mu údajně povedl nejvíce, tedy chválený western Nepřátelé. Ve svých ostatních zářezech totiž pro mě autor naplňuje škatulku naprostého režijního rutinéra, jemuž se dostávají do ruky velmi silné látky, on je ovšem v tom lepším případě dokáže proměnit pouze do lehkého nadprůměru, v němž se po hříchu mrhá potenciálem. Byl to případ gangsterky Black Mass: Špinavá hra, hororového Paroží, dramatu Pryč od pece… a nyní se k této skupince přidává i Bledé modré oko, u něhož mě to mrzí asi nejvíce. Cooper má přitom všechny trumfy na své straně, nedokáže však pracovat nejen s tempem, jež je až příliš pomalé, ale ani s emocemi a zejména se zmiňovanou atmosférou, která v jeho podání rozhodně není tak tajemná a depresivní, jak by se očekávalo.

Cooperovi pak podtrhává nohy do velké míry také jeho vlastní scénář, který se po slibném úvodu rozpadne až do příliš melodramatické roviny, v níž se zejména v polovině takřka nic neděje a mlátí se jen prázdná dialogová sláma. Když pak v poslední třetině dojde k velkému vyústění a zvratu, začne být snímek opět trochu zajímavý a divák se probudí z letargie. Závěrečný twist a jeho vyústění ovšem zároveň působí značně uspěchaně a je typickým příkladem toho, jak Cooper neumí patřičně pracovat s emocemi a dát snímku tu správně silnou tečku. Na druhou stranu, na závěrečnou pointu se dá přijít až příliš brzy a scénář celkově nepatří mezi nejchytřejší.

Režisérovou velkou výhodou tak zůstává, že si vždy dokáže do filmu sehnat výtečné herecké obsazení. A po této stránce se mu tentokrát maximálně zadařilo. Vedle jako vždy výborného a chirurgicky přesného Balea totiž tentokrát září čím dál lepší a výraznější Harry Melling, který je do role Edgara Allan Poea dokonale ponořen a vychutnává si každý jeho pohyb i zanícení do případu. I ve vedlejších rolích je pak casting naprosto přesný a téměř každý si tu odehraje svůj standard.

Přehrajte si trailer Ano, na Bledém modrém oku je i přes mé evidentní zklamání pořád co chválit. Kromě výtečných herců tu máme tu máme poctivou řemeslnou stránku, skvělý soundtrack a jisté pasáže plní účel drsné dobové kriminálky na jedničku. Jenže i kvůli poměrně utahané nudě v polovině snímku se člověk nemůže zbavit pocitu, že pod taktovkou výraznějšího a sebejistějšího tvůrce by ze snímku mohla vzniknout tajuplná pecka, u jejíž atmosféry nebude publikum dýchat a příznivci slavného spisovatele si budou vrnět blahem. Takhle vznikl jen titul s jistými nadprůměrnými složkami, kvůli režijní rutině ovšem v člověku tohle depresivní prostředí nezanechá nijak výraznější stopu.