Málokdy se stane, aby si trilogie udržela špičkovou úroveň napříč všemi třemi díly. A ještě míň případů známe, kdy je finální film oním vrcholem. První Bláznivá střela je samozřejmě famózní, nadčasovou komedií, nezpochybnitelným klenotem na poli ze řetězu utržených parodií. Ikonou. Ale trojka se jí směle vyrovná.

A dost možná jí v řadě momentů překonává - jako neskutečně energická taškařice, která fakticky zakončila jednu parádní komediální éru.

Hodně lidí dřelo, abychom na tohle období minimálně důstojně navázali. Ale dva měsíce po premiéře snaživého, ve výsledku ale spíš unaveného restartu Bláznivé střely s Liamem Neesonem si, myslím, můžeme přiznat, že to ani tentokrát nestačilo. Film sice úplně nepropadl kasovně ani kvalitativně, reálně z něj ale přežila vlastně jen tři reelska (z toho jedno s dost bizarní termovizí) a klevety o románku Pamely s Rob Royem. Jinak nic. Nielsonovo loučení s Frankem Drebinem oproti tomu zůstává v paměti navždy…

…a to nejen kvůli oscarovému ceremoniálu, který už nikdy nikdo netrumfne! Epický mayhem s vyhlašováním nejlepších filmů roku, který obsahuje famózně zmršené taneční číslo, nezapomenutelnou licitaci s bombovým atentátníkem, blyštivou róbu Raquel Welch, artistické výkony na laně, poctu bublinkové fólii, Ala Yankovice i mohutný meme materiál nejen se sérií facepalmů se nepochybně řadí mezi ty nejimpozantnější sekvence v rámci bláznivých komedií vůbec. Ryzí dokonalost.

Dojet k ní ale není vůbec složité, protože ostřílení tvůrci, kteří žánr vykopli do maximální výše, tu brilantně naplňují svoje ověřené postupy. Slovní hříčky, bizarní fyzické gagy, dadaistický humor, kameňáky i sofistikované citace celých žánrů či jednotlivých filmů (Shawshank tu je adorován ještě v době, kdy jsem jeho VHSku naplno nevnutil celému českému národu), to vše tu neskutečným způsobem maká, navěšeno na docela chytlavý příběh o poldovi se zlomeným srdcem a jedné mafiánské rodince, s uslintanou babkou i se sexbombou z Playboye (pokud jí nečumíte na kolena).

Režisérská posila Peter Segal, budoucí tahoun sandlerovek na startu své kino-kariéry, to podává s perfektním citem pro tempo, ale i v trochu hladším, vizuálně vlezlejším podání, takže pokud zrovna nemáte na tenhle žánr nebo hlavní hvězdu pifku, můžete se skvěle bavit od prvního momentu do posledního.

Představitel Nicka Sekáče Magora Leslie Nielsen tu pak znovu ukazuje, že jeho šarži s kamenným ksichtem, rozjíveným kukučem a dokonalým timingem pro one-linery nikdo v příštích dekádách nedokáže napodobit, a že i když pojede v parodiích příštích let na volnoběh nebo poloviční nasazení, pořád půjde o komediální první ligu.

Ale tohle je ještě mnohem výš, tohle je finále Ligy mistrů. Ano, tou výkladní skříní, tím kusem, který neustále fascinuje svým tempem, ale i vynalézavostí, kadencí hlášek a zároveň suverenitou, s jakou dokáže na komplikovaném půdorysu těžit přímočarý humor, bude vždycky poslední Bláznivá střela.

Velkolepé rozloučení nejen s jedním rozverným světem a jednou sérií, ale i s celou jednou žánrovou epochou, jíž jsme se za třicet let v podstatě nikdy ani nepřiblížili. Dokonalá zábava, kterou si filmoví fanoušci můžou užít jako nikdo jiný.