krauset

„V životě zapomeneš mnohé, ale nikdy nezapomeneš laskavost.“ Používat holocaust k točení tuctových melodramat je až urážlivé, stejně tak plýtvání herečkami kalibru Helen Mirren a Gillian Anderson. Tak doufejme, že k tomu navzdory všemu nedojde a výsledný filmu bude povedenější než trailer, který představuje příběh o šikaně a odlišnosti ve dvou časových rovinách. Slouží jako pokračování i prequel snímku (Ne)obyčejný kluk (v originále Wonder) s Julií Roberts o chlapci s vadou obličeje, jehož se školní děti musejí naučit přijmout. V pokračování Helen Mirren vysvětluje vnukovi, který byl vyloučen ze školy právě kvůli posměchu vůči onomu spolužákovi, proč bylo jeho chování špatné, a vypráví mu příběh svého mládí strávené v nacisty okupované Francii, během něhož se jako Židovka cítila podobně odstrčená jako kulhající chlapec s handicapem, který ji ukrýval. Trailer slibuje film o síle přátelství a empatie, ale i kvůli zvolenému hudebnímu podkresu působí extrémně sladkobolně. Jako pozitivní vidím snahu ukázat, že nacisté nevyvražďovali jen podle rasového klíče, ale i podle úrovně tělesné zdatnosti a postižení, což není tematizováno zdaleka tak často. Bílé ptáče natočil Marc Forster, který stojí za filmy Hledání Země Nezemě, Kryštůfek Robin a Quantum of Solace.