Měli jste pocit, že děti s obříma očima jsou jen výsadou japonských komiksů? Omyl, existuje roztomilý malířský styl pojmenovaný podle jeho zakladatele. Jmenuje se Keane a ne nadarmo se vyslovuje podobně jako kýč. A když mluvíme o zakladateli a nepomůžeme si tradičním českým -ová, musíme upozornit, že jde vlastně o zakladatelku. Pokud se tedy rozhodnete uvěřit filmové verzi životopisu Margaret Keane, který servíruje coby nezvyklou žánrovou odbočku Tim Burton.

Big Eyes: FOTOGALERIE

Big Eyes, film překvapivě nepočeštěný lokálním distributorem, je klasickým oscarovým životopisem. Nebudeme se pouštět do zákulisního věštění z lógru, tak jako u Nezlomného všichni víme, jak to dopadlo. Přesto je minimálně překvapením, že jde o burtonovku, ve které a) nehraje Johnny Depp, b) nehraje Burtonova manželka, c) až na jednu snovou sekvenci a výrazný vizuál se nedočkáme ničeho výrazně exotického. Margaret Keane (Amy Adams) je spořádaná matka, talentovaná malířka a důvěřivá žena. To je milá kombinace, která vám dneska vynese miliony, ať už nakopnete kariéru na Kickstarteru, nebo najdete schopného promotéra. Margaret ovšem črtá v amerických padesátých letech, kdy se na ženy pořád ještě kouká jinou optikou. A její promotér si ji omotá kolem prstu.

V případě Waltera Keanea (Christoph Waltz) to platí doslova. Úlisný podnikavec si Margaret vezme a shodou náhod začnou jít její obrazy prodávat jako rohlíky. Keane jako Keane, ne? Hlavně když peníze zůstanou v rodině a Walter jako velký umělec může nakrmit svoje ego. O jeho pařížská zátiší nemá zájem nikdo, keanovsky melancholické obrazy dětí s velkýma očima jdou ale na dračku. Kupují si je hlavně chudší vrstvy, takže Waltera napadne geniální obchodní tah - pohlednice, plakáty, kopie ve všech podobách prodávané za pár korun. Síla je v počtu, dámy a pánové. O Walterově obchodním duchu nelze pochybovat, o jeho uměleckém střevu to ale tak úplně neplatí. Asi víte, kam tohle všechno směřuje.

Přehrajte si trailer Kdo si nechce zkazit film, ať nestuduje Wikipedii nebo další recenze. Snímek je totiž do posledního písmenka podle skutečných událostí, alespoň pokud se jedná o verzi Margaret Keane. Walter už je pěkných pár let po smrti, ale jak uvidíte ve filmu, rozporovat oficiální, soudem uznanou verzi by dalo hodně práce a eskamotérství. Tim Burton se ani nemusí snažit vypichovat emancipační podtón celého příběhu, dokonce ani ten nepopiratelný obchodní talent, který se ve Walterově osobě mísí s ochotou vykecat komukoliv díru do hlavy a nenechat se od svého koryta odstavit. Ne, Burton si nechává herce volně pobíhat po place a vodit své postavy. On hledá jen příležitosti. Malé ostrůvky, ve kterých nechá vyniknout svého citu pro přebarvičkované výjevy nebo výrony postav sklouzávající do karikatury.

Bulvární novinář Dannyho Hustona, šéf galerie Jasona Schwartzmana, ale především úlisný a slizký Christoph Waltz, který Waltera hraje úplně stejně jako postavu v Hanebných panchartech. Není divu, že Amy Adams inkasuje jednu hereckou cenu za druhou, v panoptiku postaviček na jedno použití musí její Margaret chtě nechtě vyčnívat. A vyčnívá i její příběh, protože všechna ta omáčka kolem se rozpadá na samoúčelné efektní skeče, ve kterých se ten Burton, jak ho známe, může patřičně vyřádit.

Bude vám připadat, že si tuhle metaforu trochu cucám z prstu, ale Burtonovi se povedlo ironické tvůrčí salto. Jeho načančaná kamera je v kombinaci s vakuem mezi postavami a přímočarým dějem vlastně jen kopií keanovských kreseb. Kýčovitá vykulená děcka, která by slovůtný kritik John Canaday (geniálně nasupený Terence Stamp) spálil na hranici. Podobně krutý bych k Burtonovu filmu rozhodně nebyl. Jen to není umění, oscarový černý kůň a už vůbec ne zábavný nebo podnětný film. Jen další zfilmovaný osud, který vypadá dobře v traileru nebo v novinovém výstřižku, ale bledne pod nejistou autorskou rukou v celovečerní stopáži.