Bezstarostná jízda je klasika. V tom mají jasno i ti diváci, kteří jinak tenhle snímek nemusí. A není jich málo, i když mě to vlastně moc nepřekvapuje. Film Dennise Hoppera samozřejmě extrémně rezonoval v době premiéry, tedy na konci šedesátých let, kdy jeho témata byla aktuálnější a vyobrazení světa štiplavější. Dnes může být Bezstarostná jízda pro někoho těžko uchopitelná road movie z šedesátek a jejíž motivy – i přes jejich univerzálnost – mohou působit naivně a problematicky. Ale osobně mám na Bezstarostné jízdě právě tohle. 

Wyatt a Billy vám nemusí být sympatičtí. Možná, že kdyby se vám kolem baráku proháněli na svých motorkách a vypadali u toho tak, jak vypadají, taky byste z nich byli nervózní. I z faktu, že mají až příliš kladný vztah k drogám, volné lásce a autority, psaná i nepsaná pravidla a konvence jim moc neříkají. Jsou to rebelové toužící po svobodě a hledající své místo ve světě, který je nechápe a pochopit je nechce. Střet jejich svobodomyslnosti se zaprděným světem buranů amerického jihozápadu musí nevyhnutelně skončit katastrofou. A Dennis Hopper s Peterem Fondou, u nichž se jen těžko rozlišuje, kdy hrají a kdy jsou sami sebou, tu nekompromisně nastavují zrcadlo společnosti svázané konvencemi, maloměstské zaprděnosti a strachu ze změn a z toho, že nová generace reprezentuje a hledá jiné hodnoty než ta předchozí. 

Tohle téma není nijak objevné, objevné ovšem je, jak k němu přistoupil Hopper jako režisér. To, co hledali a žili Billy s Wyattem (pojmenovaní podle legend divokého západu), pravděpodobně hledal i on sám. Natáčení plné konfliktů, drog, svobody a problémů, jaké si dnešní Hollywood nedovede ani představit, bylo extrémně náročné. Hopper dokázal za být kamerou stejně autentický jako před ní – nekompromisní, toužící po absolutní svobodě, ať už jako hrdina, nebo jako umělec. Nezvladatelný živel odhodlaný rvát se s kýmkoliv a čímkoliv, co se mu postaví do cesty. A výsledkem je film, který působí absolutně uvěřitelně a opravdově. Bez ohledu na to, jak moc se vám bude líbit to, co se v něm děje. 

Bezstarostná jízda vás vezme ne do jiné doby. Vezme vás do jiného světa. Takového, jaký už dávno zmizel. Billy, Wyatt a spousta jim podobných mladíků, kteří chtěli žít úplně jinak než jejich rodiče, jsou už pryč a stejně tak i to, o co bojovali. I když často sami pořádně nevěděli, co chtěli a samotné hledání svobody na dvou kolech v zapadlých koutech Ameriky bylo možná tím světem, kde mohli být nejšťastnější. Nemusíte souhlasit s tím, co reprezentují ani s tím, co od života a světa chtějí a co jsou ochotni mu dát. Ale musíte uznat, že jim alespoň chvilku budete tu nekonečnou svobodu závidět. A taky to, že jim k té jízdě až do jejího smutného konce hraje skvělá hudba.