Cival

Když mi bylo jedenáct, tak jsem onu knihu Cecile Aubryové četl. Bavil se. Dojímal. Byl jsem prostě nadšen. Ten zážitek mi poněkud zhořkl, když jsem o tom povyprávěl v rámci hodiny českého jazyka svým spolužákům a paní učitelka mi naznačila, že bych mohl číst něco dospělejšího (a podprahově i to, že nemám být ubulená vyměklá pí*a), filmovou verzi bych si ale klidně loupl. Ono totiž není zrovna složité převést klady téhle klasiky na plátno, v pohodový rodinný film... jímž tahle celuloidová verze prý mimochodem fakt je.