Když někdo točí filmy víc než půl století, je celkem logické myslet si, že dnes už nemá co nabídnout. Mění se nároky diváků, trendy i technologie a to, co bylo před padesáti lety považováno za vrchol napětí, většinu dnešních návštěvníků kin uspí během úvodních titulků. Filmy Sidneyho Lumeta jakoby byly z jiné doby. Tenhle režisérský veterán se dostal do první ligy už v roce 1957 s vynikajícím dramatem Dvanáct rozhněvaných mužů. A zůstal tam dodnes. Možná, že jeho novinky nejsou pro současné publikum tak zajímavé jako to, co točil dřív, ale jeho starosvětský režijní styl a schopnost vymáčknout z herců životní výkony jsou víceméně zárukou toho, že náročnější divák bude vždy spokojen. A výjimkou není ani novinka Než ďábel zjistí, že seš mrtvej.

A přitom jde jen o další variaci na zdánlivě okoukané téma „dobří lidé dělají špatné věci.“ Na první pohled by bratři Andy a Hank nemohli být odlišnější. Andy je úspěšný čtyřicátník, kterému v práci platí více než štědře, doma má krásnou manželku a zdánlivě mu nic nechybí. Hank je na druhou stranou evidentní zoufalec. Nedávno se rozvedl, bývalá žena jím otevřeně opovrhuje a alimenty a příspěvky na dceřino školné ho doslova vysávají. Když tedy Andy přijde s nápadem, jak snadno, rychle a bez rizika přijít ke slušným penězům, dobrák Hank váhá jen chvíli. Avšak v okamžiku, kdy na Andyho návrh kývne, toho začne litovat. Jeho starší bratr se totiž rozhodl vykrást jedno takové malé a špatně hlídané klenotnictví. Klenotnictví, které patří jejich rodičům. I přes morální dilema se však oba bratři rozhodnou do toho jít. Akce by měla být jednoduchá, rychlá a bezpečná. V jeden okamžik se ale všechno doslova a do písmene podělá. Komplic leží na chodníku mrtvý a maminka v obchodě dodýchává. A to jsme teprve na začátku.

I když na začátku… jak se to vezme. Třiaosmdesátiletý a jindy konzervativní Lumet se totiž rozhodl malinko si zaexperimentovat. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej, je totiž vyprávěno na přeskáčku. Samotnou loupež na nás režisér vybalí prakticky po pár minutách, ale přípravy na ní, důsledky i motivace všech zúčastněných se dozvídáme v průběhu filmu. Zprvu tyhle kejkle s časem působí trochu samoúčelně a divák, který zná Tarantina, Ritchieho a spoustu thrillerů, které vznikly po Šestém smyslu, automaticky očekává, že dějová roztříštěnost tu je proto, aby na nás režisér před závěrečnými titulky vytasil pointu jako vrata. Můžu vás uklidnit, že žádná tady není. Film skončí v celku normálně, ale hrátky s časem tu svůj účel rozhodně mají.

Lumet a debutující scénáristka Kelly Masterson totiž nechávají diváka sledovat příběh z více perspektiv ne kvůli tomu, aby působili jakoby moderně, ale aby ho nechali nakouknout pod povrch. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej, totiž stojí převážně na postavách a i když si v polovině filmu budete myslet, že vás Hank, Andy nebo jejich otec nemají čím překvapit, Lumet vždycky dokáže přijít s něčím, co člověk nečeká. Čím víc se blíží závěr filmu, tím blíž nechává režisér člověka nakouknout. Arogantní frajírek Andy se najednou jeví úplně jinak, když na povrch vypluje pravda o tom, proč se rozhodl uskutečnit loupež a slabocha a zoufalce Hanka by snad člověk ke konci filmu i litoval. Lumet zkrátka s postavami pracovat umí a i když se na první pohled může zdát, že jeho film bude jen další historkou o nepovedené loupeži, mnohem víc je o lidech a jejich slabostech. O slabostech, které nejsou na první pohled vidět, ale o to víc mohou ublížit.

To, že se scénář zaměřuje na postavy, samozřejmě trochu ubližuje dějovému spádu. Rozhodně nečekejte adrenalinový nářez, tohle je thriller, který ubíhá velmi pomalu a v jistých momentech se určité dávce „nutné“ nudy nevyhne, pokud však podobné filmy máte rádi, rozhodně do Než ďábel zjistí, že seš mrtvej, jděte. Už kvůli hereckým výkonům.

Philip Seymour Hoffman si tu vystřihl dalšího parádního hajzlíka, který působí ze začátku jako suverénní borec, ale ke konci by se mu člověk pod nohy přimotat nechtěl. Ze začátku je jeho Andy jen otravný hajzlík, ale člověka až zamrazí při pohledu na to, jak se postupně mění v nebezpečného magora. Ethan Hawke sice většinu filmu hraje postavu, která je na úplném dně, ale to neznamená, že se nemůže dostat ještě níž. Psychicky zdeptaný Hank by možná u jiných herců působil trochu komicky, ale u Hawka to naštěstí neplatí. Tihle dva mají ve filmu rozhodně nejvíce prostoru, ale to neznamená, že by se jejich kolegové nechali zastínit. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej, je zkrátka přehlídka stoprocentního hereckého nasazení bez jediné chyby.

Než ďábel zjistí, že seš mrtvej, je prostě vynikající podívaná pro všechny, kdo se nebojí filmů, které vypadají delší, než jsou. Pomalé tempo je tu naštěstí vyvážené zajímavým režijním přístupem a především vynikajícími postavami a herci. Pokud si tedy pod žánrem thriller nepředstavujete automaticky vybuchující auta nebo nějakého toho psychopata, budete rozhodně spokojeni.

P.S.: Lumet mohl začít film něčím estetičtějším než záběrem na nahého Hoffmana.