Autor: Tyler Bates
Stopáž: 70:42
K nepřeslechnutí: His Name Is Conan

Soundtrack k původnímu filmu Barbar Conan z roku 1982 je mnohými fanoušky filmové hudby považován za jeden z nejlepších soundtracků vůbec. Skladatel Basil Poledouris se výrazně inspiroval ve středověké hudbě a díle Carla Orffa (Carmina Burana) – titánské sbory a výrazné perkuse. Hudební doprovod umožnil velmi jemným a pestrým způsobem zachytit atmosféru filmu, ve výsledku pak dost možná přesáhl i jeho kvality. Je nabíledni, že natolik sytou paletu nálad a melodií, která se v Poledourisově „hudebním dramatu“ ukrývá, lze jen stěží překonat.

Je chvályhodné, že Tyler Bates nechce jen bezhlavě kráčet v Polerourisových stopách a pro „remake“ Barbara Conana se tak odvážil přijít s podstatně odlišným konceptem. Tím je kombinace moderních prvků (elektrické kytary), exaltovaného orchestru a drobného ozvláštnění v podobě exotických nástrojů a zpěvu. Obávám se však, že tady veškerá slova uznání končí. Batesův soundtrack si totiž v ničem nezavdá s filmem, pro který je určen – těžkopádný, rádoby efektní, ale i navzdory tomu nepříliš zajímavý, chtělo by se říci až zbytečný. Posluchač se nedočká promyšleného či zapamatování hodného motivu, zato je neustále atakován hlučnými a nemelodickými rytmy, které bez výjimky působí jako výkřik do prázdna. Oč bombastičtějším a komplikovanějším dojmem se hudba pokouší prezentovat, tím větší pohrdání ze strany posluchačů si vysluhuje. Určité uvolnění může sice zafungovat u pomalejších skladeb (A Kiss), avšak ani zde si Bates nedokázal uhlídat cit pro míru, takže velmi neobratným způsobem graduje emotivní pasáže do takřka nadživotních rozměrů. Nepředkládá však nic jiného než klišé a v pravdě zjednodušující představu o emotivní hloubce.

Barbar Conan je typickým zástupcem módního soundtracku a úlitbou soudobým trendům v rámci nichž není podstatná melodie, ale rytmus. Ten musí být co nejagresivnější, tak, aby zanikly veškeré nedostatky pramenící z absence nosných nápadů. Netrvá totiž dlouho a všechna ta povrchně dramatická a exotikou prodchnutá vata začíná působit vysloveně otravných dojmem (Conan Returns Home). Stopáž alba, která činí více jak hodinu instrumentální hudby, je pak v tomto smyslu přinejmenším devastující. Pakliže Poledourisův Barbar Conan dokázal jedinečným způsobem korespondovat s obrazem a nejednou čnít i nad jeho potenciálem, Batesova verze plyne z pouhé setrvačnosti. A o jakékoliv mnohotvárnosti zde nemůže být ani řeč.

PS: Recenzent by za určitých okolností mohl být shovívavější, ale ve stínu původního soundtracku, si jeho novodobá „mutace“ vysluhuje pouhé ušklíbnutí.

Seznam skladeb:
1. Prologue (2:08)
2. His Name Is Conan (3:35)
3. Egg Race (2:52)
4. Fire and Ice (3:15)
5. Cimmerian Battle (3:19)
6. The Mill (1:55)
7. The Mask/12 Years Later (3:06)
8. Freeing Slaves (2:38)
9. Prison Interrogation (3:35)
10. Monastery Approach (1:44)
11. Off With Their Heads (1:09)
12. Horse Chase (3:11)
13. Priest Dies (2:48)
14. One Way Ride (2:35)
15. Outpost (7:57)
16. Fever (4:47)
17. Victory (0:36)
18. A Kiss (2:41)
19. The Temple (1:55)
20. Oceans Of Blood (2:41)
21. The Dweller (2:36)
22. Skull Mountain (1:21)
23. Wheel of Torture (2:07)
24. Zym's Demise (2:30)
25. Conan Returns Home (3:42)