Byl jsem velkej fanoušek Amy Winehouse. Její retro skoro-chraplák pro mě byl zjevením a nadšasové hitovky, které vystřelila během pouhých pár měsíců a okamžitě s nimi dobyla svět, točím na Spotify s gustem dodnes. Takže očekávání rozhodně nejsou malá - zvlášť po dalším z vynikajících dokumentárních portrétů Asifa Kapadii, jenž její příběh parádně zpracoval v Amy. Docela smířlivě ale můžu přiznat, že kvalita tohohle nového materiálu mě mile překvapila a že od režisérky sterilních a směšných Padesáti odstínu šedi jsem čekal výrazně větší marnost. Jasně, do velké míry se tady kopírují jedna ku jedné výjevy, které fandové ještě můžou mít v živé paměti a jak budou reálně fungovat rozhýbané v rámci příběhu, nelze z ukázky úplně identifikovat. Nějaký podfinancovaný průšvih nebo úplně mimózní selanku tady ale rozhodně necítím, takže určitá zvědavost jistě je.