Platforma AppleTV+ pokračuje v navazování spolupráce s věhlasnými autory, přičemž tentokrát jim v tom napomáhá i studio A24. Právě pod křídly těchto společností vzniklo nové drama od výrazného tvůrce Spikea Lee, který se za kameru vrátil po pěti letech, s názvem Až na dno. Lee se rozhodl oživit kultovní film Akiry Kurosawy Nebe a peklo, v němž nesmírně bohatý businessman čelí tíživému morálnímu dilematu, když se jeho blízký stane obětí únosu a chtivých vyděračů. Hlavní role se samozřejmě zhostil Denzel Washington, pro nějž jde již o pátou spolupráci s Leem. K tomu se navíc připojuje i Jeffrey Wright, takže herecká těžká váha, která minimálně na festival v Cannes zapůsobila a těšila se pochvalným reakcím.

Lee nicméně Kurosawův film lehce pozměnil. Ve filmu Až na dno sledujeme šéfa hudební společnosti Davida Kinga, jenž už několik dekád patří k absolutní špičce oboru a pod nímž tvoří ti nejoblíbenější a nejposlouchanější umělci. Jenže jeho společnost skomírá a její odkup plánuje jiný moloch, čemuž se King mermomocí snaží zabránit a odkoupit většinový podíl původně své společnosti, aby ji v riskantním kroku znovu získal pod kontrolu a zabránil odkupu. Smělé plány však přeruší telefonát únosce, jenž unesl Kingova syna a požaduje tučné výkupné, které by takové plány znemožnilo. Následně se navíc ukáže, že situace je mnohem spletitější a King se tak dostává před těžké rozhodování, kde žádná možnost nemá šťastný konec.

Až na dno: FOTOGALERIE

Americký režisér do svého filmu opět vpisuje velké množství témat a motivů, která jsou mu bytostně vlastní. Těžko by v jeho filmech mohlo absentovat strefování se do rasismu a nerovného zacházení s jinými sociálními skupinami. Jenže Lee nepřestává a do dvouhodinového filmu městná i další názory a vyjádření se k poměrům ve světě. "Pravou měnou dneška je pozornost," je výrok, pod nějž se dají schovat prakticky všechny výtky, které Lee světu vůkol ústy Kinga adresuje. Potíž je, že pod nánosem názorů a polemik postupně mizí téma ústřední, které není zdaleka tak silné, jak by mělo být.

King totiž určitou část filmu čelí náročnému morálnímu dilematu, které však v jádru až tak náročné není a je poměrně jasné, jak se magnát rozhodne. Veškeré snahy o vyvolání napětí či sympatizace s protagonistou tak jsou v tuto chvíli liché. Namísto tísnivého dramatu opřeného o morální nejednoznačnosti se posléze film překlápí v kriminální thriller, který není skoupý na akci, výměnu rukojmích, honičky či bitky. Leemu se nicméně nedaří z nepřeberného množství motivů udělat konzistentní film, který by byl sjednocen pod jedním silným tématem. Spíše to působí tak, že svým filmem se chce vyjádřit ke prudce se měnícímu světu okolo, až zapomněl na ústřední motiv svého filmu. 

Přesto či právě proto je detektivní zápletka mnohem funkčnější než drama z první půlky děje. Právě díky rozhodnutí hlavního hrdiny převzít věci do vlastních rukou se totiž rozjíždí poměrně sympatická akce, v níž Spike Lee ukazuje mistrovství svého vyprávění. I Až na dno je tak bohaté na Leeho typické prvky, které lahodí oku a právě zmíněné akční sekvence se opájí velmi působivým střihem.

Drobnou potíž jsem nicméně měl s originálním soundtrackem k filmu. Díky zasazení do hudebního prostředí je Leeho počin prošpikován několika hudebními čísly, které však většinou působí spíš rušivě. Celkově jsem se také nemohl zbavit dojmu, že užití hudby je podivně nesourodé, například když sledujeme tísnivou scénu, která vizuálně graduje, zatímco v pozadí hraje několik minut stejný soundtrack, který zní jako z Panorámatu na ČT2 v šest ráno. Nekorespondující muzika a obraz mě pak bohužel doprovázely celý film. Jistě šlo o tvůrčí záměr, který jiné potěší, mě to bohužel jen rušilo.

Středobodem filmu však zůstává Denzel. Jeden z nejlepších herců současného Hollywoodu stále patří ke špičkám žánru, stejně jako jeho postava. Jméno David King také jistě není zvoleno náhodně, neboť velkým tématem je vypořádávání se s tím, že ne vždy mám všechny věci pod kontrolou, byť můžu být na vrcholu. Je to znát hlavně na velikášských promluvách, které King napříč filmem má. A bohužel to opět nebylo nijak funkční, neboť patetických projevů, z nichž by měla čišet velkolepost, je ve filmu až přespříliš. Srovnávat můžeme s 25. hodinou, v níž protagonista rovněž čelí náročnému dilematu, ovšem i přes tíživost tématu se Leemu dařilo k látce přistupovat s nadhledem. Ten filmu Až na dno zásadně chybí, a tak se Washington i Lee jen utápí ve vlastní vážnosti, aniž by vlastně říkali cokoliv podnětného či nového.

To má bohužel za následek i to, že jsem se poprvé přistihl při tom, že podezírám Denzela z přehrávání. Díky štědrému času na obrazovce s ním trávíme mnoho času, ovšem nedá se říct, že by jeho charakter procházel nějakým vývojem, a tak jsme stále jen svědky špulených úst. Řadím se k velkým obdivovatelům a milovníkům tohoto herce a sám jsem byl překvapen tím, jak se jeho výkon zdál místy mimo. Neznamená to nicméně, že by ve filmu neměl své silné momenty. Jen se místy zdá, že se snaží až moc.

To se naopak nedá říct o rapperovi s přízviskem A$AP Rocky. Slavný autor byl totiž k filmu přizván jako hlavní antagonista. Je velmi sympatické, že ze vztahu Kinga a zhrzeného rappera film velmi výrazně těží. Jenže jsou to právě ostré výměny, které občas formálně uchvacují svým rapovým ztvárněním, při nichž je jasné, kdo tu tahá za silnější herecký konec. Scény, které by měly být vrcholem filmu, jsou tak oslabeny kvůli značně mělkým výkonům ikony amerického rapu.

Přehrajte si trailer Jasný průšvih to není. Spike Lee stále zdatně vypráví vytříbeným vizuálním jazykem a jeho zachycení New Yorku jako pulzující metropole se žádný autor nemůže přiblížit. Originální počiny od výrazných autorů chceme vidět vždycky. Denzel je povětšinou výborný a mnohé podnětné myšlenky se tu rovněž najdou. Nelze se ale vyhnout dojmu, že tenhle tvůrčí tým z ambiciózní a aktuální látky mohl vytřískat mnohem silnější banger.