Ok, knoflíkem osudovosti jsme otočili prudce doprava, vypadá to, že to stálo peníze a přijeli všichni účastníci všech zájezdů. Na gify "Take My Money", kterými marveláčtí nostalgici (njn, už to bude dvacet let, co se ten cirkus spustil) tapetují spřízněná diskuzní fóra, je ale v případě uměřených diváků pořád ještě dost času, protože vyprázdněnost ateliérů, v nichž líní bratři Russoové tuhle symfonii dirigují, se nepovede zamaskovat digibordelem ani vší možnou fan service. Navíc si Marvel ve zmíněných dvou dekádách vyplundroval všechny důležité milníky, které průměrní komiksoví nerdové znají. Doom přichází na scénu bez pečlivé nalejvárny v předchozích filmech, řada běžných návštěvníků multiplexu vůbec netuší, kdo se za jeho maskou skrývá a jeho motivace ve stylu "seberu vám všechny vaše děti, protože mám trauma", připomíná spíš mimozemšťany z Disclosure Day nebo oblíbených konspiračních teorií. Ale teda za tři, s tím, že budou zcela jistě následovat spoty plné ulepené nostalgie a zoufalého žadonění o další předprodeje. Předvídatelné, trochu vyčerpané, ale zjevně s potenciálem na miliardové oslavy na hrobech všech zúčastněných.
.