James Cameron je v té nejlepší pozici, v jaké se může režisér ocitnout. Každý jeho film se dnes považuje za klasiku. Jeho Titanic vyhrál jedenáct Oscarů, technologickou revoluci přinesl hned několikrát a v žebříčku komerčně nejúspěšnějších snímků všech dob jsou v první čtveřici hned tři jeho kousky. Může si dělat, co chce. Takže to dělá. Nenechává si kecat do práce, nedělá kompromisy a když něco nejde, jednoduše vymyslí nové technologie, se kterými to půjde. A nenechá nikoho, aby mu u toho stál za zády. Což vede k trošku nepříjemné situaci, ale spíš pro diváky než pro něj samotného. Poslední roky totiž věnuje Avatarům a fandové by možná byli rádi, kdyby makal víc a třeba i na jiných projektech. 

Cameron však už dávno nemusí nikomu nic dokazovat a se svou filmografií a dlouhým seznamem úspěchů si prostě může dělat to, co ho baví. Pokud jste už u dvojky měli pocit, že vám to stačilo, rozhodně se tu žádných velkých novinek nedočkáte. Cameron dělá to, co Cameron dělat chce. A třetí Avatar je tak prostě… třetí Avatar. A pokud už máte modrásků plné zuby, tak vás žádné zásadní změny nečekají. Všichni jsme s tím nejspíš víceméně počítali, ale není od věci si to připomenout. Už jen proto, aby se neopakovaly nekonečné a nudné diskuse o tom, že „mě Avatar nezajímá“. Zkrátka by bylo dobré si před nákupem lístků uvědomit, že jde prostě o podívanou, která nemá ambice zásadně překvapovat. A taky není špatný nápad si před tím pustit dvojku, nebo alespoň nějaký její recap. 

Avatar: Oheň a popel: FOTOGALERIE

Cameron s nepozornými diváky nebo s těmi se špatnou pamětí totiž nemá slitování a skáčeme rovnou na Pandoru tam, kde jsme minule skončili. Jake Sully a jeho rodina žijí v relativním klidu u kmene na pobřeží, lidé rabují planetu stejně jako posledně a každý z hrdinů má nějaký problém, který bude tři a čtvrt hodiny řešit. A pokud si nepamatujete, kdo se kamarádí s velrybami, proč Neytiri nemá ráda Spidera (nebo kdo je Spider) a kvůli čemu má Jake napjatý vztah se svým synem, budete mít zpočátku trošku problém se zorientovat. A jakmile to zvládnete, začnete možná vnímat, v čem tkví největší problém třetího Avatara. A že si za něj Cameron může sám. 

Postav a hrdinů si totiž v předchozích dílech připravil víc, než zvládá urežírovat. Ačkoliv v základu jde opět o souboj hodných modrásků a zlých lidí, po plátně pobíhá opravdu spousta hrdinů a já se přiznám, že u části z nich jsem se ani nesnažil zapamatovat nebo vybavit jejich jména. A režisér se chce věnovat všem. To, jak rozdal karty v jedničce a dvojce, teď hodlá uzavírat, konec konců avizoval, že třetí Avatar bude do jisté míry konec jedné části dobrodružství z Pandory, ale na stole mu toho zůstalo příliš. A udělat v tom pořádek bylo trošku nad jeho síly. 

195 minut není málo, ale ty největší problémy Ohně a popela by vyřešilo, kdyby se k olbřímí stopáži přidalo ještě nějakých třicet minut. A nevadilo by to, protože ty tři a čtvrt hodiny utečou jako voda, bohužel přeskakování mezi jednotlivými hrdiny, jejich příběhy a snahou posunout je k nějakému závěru nebo pointě, působí občas dost uspěchaně. Jakoby ve střižně zůstalo na podlaze pár desítek minut, aby v kolonce stopáž nesvítila děsivá dvoustovka. Cameron se snaží dát prostor všem hrdinům, což je dobře, často to ovšem vede k náhlému a brutálnímu „střihu“, kdy se z temné a osudové scény během mrknutí oka dostaneme do zcela jiného prostředí s úplně jiným tempem a náladou. Z válečného pekla do lyrické podmořské meditace. A pak zase jinam. Ve výsledku to bohužel logicky trošku ubírá na emocích a na síle prožitku. A bohužel to občas platí i pro jednotlivé scény, v nichž hrdinové stojí tváří v tvář smrtelnému nebezpečí, jen aby po střihu byli v pohodě a se záporáky si víceméně přátelsky povídali. 

Není to nic hrozného, ale pocit, že tam „něco chybí“ a celé to pádí dopředu až příliš rychle, jsem u nového Avatara měl víc než jednou. A mrzí mě to. Naštěstí v tom podstatném Cameron nezklamává. Pořád je to podívaná, vedle které se většina letošních blockbusterů nenápadně krčí v koutě. Průlety nad Pandorou, z níž opět uvidíme nová místa, honička v hroutící se pevnosti plné továren, kovu a obřích strojů, a samozřejmě gigantické finále, v němž Cameron posouvá měřítko dál, než si možná dovedete představit, to všechno vynahradí. Kouká se na to krásně. A jestliže jste v poslední době měli pocit, že 3D existuje jen proto, aby vám kinaři mohli napálit poplatek za brýle, tady si připomenete, že je to hlavně o režisérech a jejich snaze a schopnostech třetí rozměr využívat. Je to krása. 

V neposlední řadě pak není od věci říct, že chápu výtky diváků, kteří mají pocit, že Avatar se opakuje a v základu jde o poměrně jednoduchý film. Vlastně s tím souhlasím, jen mi to ani trochu nevadí. I trojka zůstává archetypálním dobrodružstvím, Cameron ještě víc sází na inspiraci westerny a příběhy o střetech evropských osadníků a domorodců. A v tomhle směru tentokrát nabídne víc než dvojka. Na scéně se objevuje nový kmen vedený charismatickou záporačkou Varang a ne, není to jen „tentokrát tu máme ohnivé Na'vi.“ Popelový lid je divoký, krutý, nelítostný a Cameron se rozhodně nespokojil pouze s tím, že by jim dal výraznější válečné barvy. Jejich nekompromisní představovačka nabídne až madmaxovské momenty. Jsou to divocí, nenávistí sžíraní válečníci a moment záporáckých námluv, kdy se s nimi rozhodně kamarádit prověřený zloduch Quaritch, co do své animálnosti a divokosti vypadá skoro jako z úplně jiného filmu. Třetí Avatar dovede díky novým zloduchům působit mnohem temněji, děsivěji a brutálněji. 

Přehrajte si trailer James Cameron se tak trochu stal obětí vlastního velikášství a největší problém jeho novinky tkví v tom, co všechno se v ní musí udělat, dovyprávět nebo ukázat. A prostě toho bylo příliš mnoho na to, aby to šlo zvládnout bezbolestně. V tom podstatném však funguje skvěle – i napotřetí je to ten typ filmu, který člověku nabídne audiovizuální zážitek nesrovnatelný s hollywoodským standardem a připomene, proč do kina chodíme tak rádi. A i když se přiznám, že po projekci se ve mně dojmy trochu rvaly, uzrálo to. Cameron i přes překotné vyprávění zvládl doručit přesně to, co slíbil a zároveň ukázat, že Pandora může krom krásy nabídnout i zlo, temnotu, špínu a děs. Ne v takovém množství, aby tuhle sci-fi trilogii od základu změnily, ale dost na to, abych z trojky neměl pocit, že musela jen uzavírat velké a malé příběhy, protože při tom všem dokázala ukázat dost nového. A že tam těch skutečně zásadních novinek a originality zase až tak moc není? Myslím, že Cameron si v tomhle směru svoje už oddřel. A že velký blockbuster ze světa plného nádhery, ve kterém je pořád co objevovat, taky není málo.