Kariéra Bruce Willise se nerovná kariéře Johna McClanea. Bohužel. I bohudík. Jednou za čas Bruce zatahá jeho umělecké střevo a akčňáky, komedie a velkolepé sci-fi proloží snímkem ryze uměleckým. Neznamená to hutnou psychologii a existenciální meditace bergmanovského střihu, spíš nenápadnou malou indie taškařici, na kterou Bruce kývl i s vidinou minimálního honoráře (svačina a nějaký to pivo stačí). Takových projektů už pár bylo – bohužel je většinou ocenilo jen festivalové publikum a zbytek běžného diváctva se k nim ani nedostal, protože je distributor neservíroval přímo pod čenich v kinech. Právě takhle asi dopadne i „Vražda školního prezidenta“ – až někdy zase zahlédnete její název, vybavíte si asi jen fragmenty ze zaměnitelného traileru, nevýrazné výjevy ze školních kaleb, líbaček a hádek, prostě průzkum mikroklimatu vzdělávacích ústavů. Ale aby v hlavě zůstal Bruce, to nehrozí. Má jen pár sekund, jeden drsný obličej, jedno koulení očima, jednu etudu s vytahováním žvýkačky (pamatujete na tyhle pedanty, kteří postávali na chodbách a buzerovali kvůli přezůvkám?), a tím to hasne. Na Bruce proto čekejte až do Surrogates.
