Abych k vám byl zcela upřímný, duo animovaných Galů popíjejících hopsinkovou šťávu mě mimo předrevoluční véháeskové běsnění zcela minulo. Knihy, filmy, ba i počítačové hry zdobí už léta poličky mnohých mých známých, pro mě však žlutokníratý hrdina se svým tlustším kolegou a jeho pruhovanými trenýrkami zůstává pouze v kolonce „ano, existují“. Předpokládám tedy, že by se dozajista našli psavci, z jejichž virtuálních per by kritika zněla zasvěceněji. Ti, jejichž oko by důkladněji prokleplo souvislosti, odkazy a jinotaje ve světle starších bratříčků hrdinného kolosu, jehož aura provází naše hravější já už celá desetiletí. Z časových i jiných důvodů (znáte to, kdo zrovna může na projekci, ten píše ;) však musíte vzít zavděk mou maličkostí, která se vám o vašich oblíbencích dokáže vypsat pouze v rovině líbí-nelíbí. A pokud teď zabrousíte bystrými zraky na dno téhle písmenkové skrumáže, uzříte verdikt dostatečně vypovídající – nový Asterix má co říci i naprostým neandrtálcům, jako jsem já.

Shrňme si příběhová fakta: Existují Galové a existují Římané. Protože už si rozbíjejí hlavy příliš dlouho na to, aby to mohli stále dělat originálně, rozhodli se scenáristé zajít v hrdinné mytologii trochu dále. Kdesi na konci světa žije a bije se hrdý národ Vikingů, kterým slečna Štěstěna v poslední době moc nepřeje. Kamkoliv přijedou, nemají co rabovat a tak se rozhodnou obrátit na svého šamana, aby jim poradil, co a jak napravit, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Šaman píchne prstem do mapy a vysype ze sebe památnou hlášku: „Zde pobývá bájný hrdina, jemuž strach umožňuje létat. Přiveďte ho a vše se v dobré obrátí.“ Kde myslíte, že jeho prst skončil? Uprostřed malé galské vesničky, kde žije fousáč s tlouštíkem a jeho psím kámošem. Za onoho bájného hrdinu je označen čerstvě přitáhnuvší synovec, ze kterého má naše dvojka vytrénovat výstavního vojáka. On sám má však zcela jiné zájmy ve světle své bohémské nátury – místo meče raději svírá za pas hubené ženštiny na hlasitých diskotékách. Jak dopadne konfrontace takového poseroutky s hřmícím davem nasupených Vikingů? A co na to naši přátelé?

Dovolil jsem si příběh přelétnout z toho důvodu, že v době psaní horního perexu dosud nebyl znám. Zároveň se však přiznám, že jsem záměrně chtěl přihodit do pléna jeden odstavec navíc, aby se neřeklo ;). S Asterixem a Vikingy je totiž trochu potíž – dobře se o nich mluví v krátkých větách mezi partou přátel, ale složitě píše něco objevného. Co chcete slyšet na vrub klasické animace ze staré školy, jejíž kvality už jsou prověřené celými dekádami? Jak chcete vypíchnout překvapení ohledně postav, když všichni vědí, že Obelix je ten tlustý a Asterix má na čapce redbullí křídla? Stačí prosté konstatování: Asterix i dnes nemění podobu. Vypadá stejně, zní stejně (to jsem se dočetl, ha ;) a boxuje stejně. Jeho další dobrodružství je příjemnou retrovzpomínkou v záplavě 3D serepetiček od Pixaru a Dreamworks (nic proti nim!) a jeho poselství je jasné: Měli-li jste nás rádi, zajděte do kina. Dáme vám solidní porci všeho, co se vám na nás líbí a nebudete odcházet zklamáni.

Pod to se mohou s klidným svědomím podepsat. Neskromná dávka technických i filmových vtipů a parodií osvěžuje jinak zaběhlý koncept papírových předloh a dělá z posledního Asterixe velmi současný animák pro fanoušky kinematografie obecně. Jak zábavně působí výcviková pasáž se sbíráním divočáků a nošením obřích kamenů, když je do ní vetknuto hudební téma z Rockyho. Jak nápaditě se jeví holub, jehož jméno je SMS, na okenní římse vám dvakrát zavrká a vyťuká zprávu do dřeva, abyste pomocí mačkaní jeho břicha mohli v klidu odepsat. Asterix se neukazuje pouze jako záležitost pro zasvěcené, ale otevírá brány všem ostatním, kteří se ke koupi lístku rozhodují až před kinosálem. Snad i díky tomu působí mnohem přístupněji než x-tý díl libovolné série, kde už byste měli charaktery dostatečně znát.

Celé Asterixovo dobrodružství se vešlo do velmi skromných 72 minut. Spousta informačních pramenů tvrdí, že jde o dosud nejlepší zpracování předlohy, které spatřilo stříbrné plátno. Já tvrdím, že jde o velmi zábavný animák, jehož staromilské postupy osvěžujícím způsobem rozčesávají vlny módních animovaných trendů. Tvůrci zasazují do příběhu většinu nových postav a dodávají k nim na stříbrném podnose dostatečně vysvětlující „intro“, takže nemusíte zoufale koukat po kolemsedících, jestli alespoň oni stíhají či ne.

Dobrodružství v případě téhle dvojky není jen označením pro příběh. Je opravdovým mixem testosteronu (který z postav dělá to, co dělá) a potřebného adrenalinu, vpíjeného do plátna za doprovodu burácejících symfonií a řádně deštivého počasí. Nebo-li možná to nejlepší, co můžete z klasického dvourozměrného soudku v dnešní době vidět. Jste-li fanoušky, už jste asi do kin prchli automaticky; Nejste-li a váháte, rozhodně je následujte. Děti s sebou!